Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Letos jsme o prázdninách opět vyrazili na tři dny na Šumavu. Já a můj táta jsme se moc těšili na sbírání hub. Brzy ráno jsme vyšli z chaty a šli jsme do lesa. Jakmile jsme přišli mezi první stromy, táta říkal, že se to ranní vstávání vyplatilo, neboť jsem hned spatřil první hřib. Nebyl sice veliký, ale zato byl zdravý.
Navrhl jsem, abychom se rozdělili. Táta souhlasil, ale nabádal mě, ať se neztratím, protože tento les je velmi hluboký. Měl jsem však svoji hlavu a šel jsem dál sám. Když jsem stále nacházel další a další houby, byl jsem do toho tak zabraný, že jsem si ani neuvědomil, kam jdu. Ocitl jsem se na neznámé mýtině, kde jsem spatřil nádherné místo, které jen jemně osvětlovaly sluneční paprsky.
Byl jsem z toho tak unešený, že jsem ani nevnímal, kde jsem. Raději jsem zase vešel do lesa a hledal jsem tátu. Běhal jsem po lese zachvácen panikou, ale nikde jsem tátu nemohl najít. Vtom začala bouřka a objevily se i kroupy. Celý promoklý jsem si sedl na pařez a přemýšlel, jak z toho ven. Najednou něco kleplo o zem. Byl to můj mobil, na který jsem si po celou dobu ani nevzpomněl. Byl jsem rád, že můžu tátovi zavolat a najít tak cestu. Netušil jsem však, že mě čeká další pohroma - měl jsem vybitou baterii. Rozhodl jsem se vyřešit situaci tím, že počkám na houkání vlaku, který projíždí nedaleko našeho zaparkovaného auta. Čekání se vyplatilo, vlak se po chvíli ozval. Vydal jsem se tím směrem a našel jsem cestu z lesa.
Pod lesem vedla silnice směrem k našemu autu, kde už na mě netrpělivě čekal vyděšený táta. Vše jsem mu vylíčil a byl jsem rád, že to tak dobře dopadlo. Bylo to ponaučení na příště, jak si mám dávat pozor, kde se nacházím.