Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Můj život začal v roce 2005, byla to zrovna středa. Když mi byly dva roky, narodil se mi brácha. Vyrůstali jsme spolu. Pak jsem začala chodit do školky, bylo to fajn období. V roce 2012 jsem začala navštěvovat základní školu. Prožívala jsem si nějakou dobu zneužívání a nikomu nemohla nic říct. Až jednoho dne jsem to ze sebe dostala. A vše se začalo řešit přes policii, jenže tohle byl teprve začátek...

Na přelomu let 2013 a 2014 se k nám nastěhovali babička s dědou a všechno šlo z kopce. Doma začali pít, až se to vše vyhrotilo do fáze, kdy k nám jezdili policajti snad každý den. Vznikaly různé hádky a táta pak vztáhl ruku na moji mámu i babi. V roce 2015 děda spáchal sebevraždu a vše šlo ještě víc do háje. Několikrát se to řešilo přes OSPOD, ale většinou se na to vykašlali. Ve škole jsem si zažívala šikanu, výsměch, že moji rodiče dělají ostudu... Že jsem tlustá a podobně. Pak jsme se přestěhovali do Plzně, kde jsem začala chodit na novou školu, našla si tam přátele, jenže jsem si zrovna procházela sebepoškozováním a učitelka na to přišla. Vše se začalo řešit. Přišla nová sociálka a mě i mé tři sourozence OSPOD umístil do zařízení, kde jsme strávili rok a potom nás přesunuli do dětského domova. Postupem času jsem si tu zvykla. Našla jsi nové přátele a poznala spoustu fajn lidí. A dokonce mi přirostla k srdíčku i jedna paní učitelka. Teď si možná říkáte, že jsem asi blázen, že učitelé akorát prudí atd. Jenže ne. Tahle osoba je tak skvělá, všechno jí můžu říct a za to jsem jí moc vděčna a nevím, co bych bez ní dělala. Patří jí velký dík za to, jak mi celou dobu pomáhá a jak tu je pro mě.

Jaký mám teď život? Mám se dobře, jsem po dlouhé době zase šťastná. Chodím ven s přáteli, věnuji se škole a přípravě na přijímačky. Změnila jsem styl oblékání a cítím se zase hezká. Všechno mi poslední dobou vychází a jsem za to moc ráda, akorát dneska jsem se dozvěděla jednu věc, tak mi zrovna teď není nejlíp, ale to bude dobré - vyspím se z toho.

Proč teď píšu o svém životě? Abyste věděli, že život je někdy těžký, ale časem vám bude líp. Sama jsem nevěřila, že mi někdy bude líp, ale je to tak.