Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednou k večeru, když jsem šla na každodenní procházku kolem řeky, uviděla jsem, jak se v západu slunce u břehu něco lesklo. Přišla jsem k tomu předmětu blíž a zjistila, že je to nějaká láhev. Vypadala jako zelená, ale ne, byla jen porostlá mechem a vodními řasami. Moc jsem jí nevěnovala pozornost, jelikož jsem si říkala, že je to určitě vyhozený odpad, ale nedalo mi to. A tak, když jsem se vracela zpět po druhém břehu, jsem se na tu láhev šla podívat znovu.

Sebrala jsem ji do ruky, ale opatrně, protože byla velmi kluzká. Byla zazátkovaná velkým korkovým špuntem, který nešel vyndat. Vzala jsem ji tedy domů a postavila ji na zahradu vedle dveří.

Ráno, když jsem šla do školy, jsem málem do té láhve kopla. Úplně jsem na ni zapomněla! Odšpuntovala jsem ji, ale nebylo to nic snadného, neboť zátka byla pravděpodobně přilepená nějakým lepidlem. Když se mi to konečně podařilo, vyndala jsem z ní srolovaný papírek převázaný provázkem a strčila si ho do kapsy u kalhot.

Ve škole jsem papírek ukázala kamarádkám, šly jsme si ho společně přečíst na záchodky. Rozvázala jsem provázek a narovnala vzkaz. Nejdříve jsem na něj nechápavě koukala, než mi došlo, že papírek držím vzhůru nohama. Písmo bylo tak malé, a proto se nedalo skoro přečíst. Tedy ne skoro, ale vůbec se nedalo přečíst! Jediné slovo, které tam bylo napsáno velkým písmem, bylo: SMRT. Mě i mé kamarádky to poněkud vyděsilo. Nikdo se nezmohl na slovo, ale v tu chvíli zrovna zazvonilo, tak jsme musely jít na vyučování.

Odpoledne, již v mém pokoji, jsem stále přemýšlela, co v tom dopise mohou znamenat ta malá písmenka. Najednou zadrnčel telefon.
"Haló?" řekla jsem do sluchátka.
"Hned přijď ke mně, už vím, jak přečteme ten vzkaz," ozvala se na druhé straně jedna z mých kamarádek.
Okamžitě jsem za ní vyrazila a byla strašně zvědavá, co vymyslela.

U kamarádky doma už čekaly i ostatní holky, zatímco uprostřed na stole stál mikroskop.
"Tímhle se ten dopis přečte," vysvětlovala kamarádka.
Vložila jsem papírek pod mikroskop a začala číst. Byla jsem velmi překvapená, jelikož ten vzkaz byl prostě jen nějaký citát. Pověděla jsem to všem a pak jsme se rozesmály. Upřímně, nevím, co jsem si myslela, že bude v tom vzkazu, ale citát jsem opravdu nečekala. Navíc to muselo být hrozně pracné napsat takhle malinkatá písmenka. Takže nakonec jsme se neměly vůbec čeho bát.

Na památku tohoto neobvyklého nálezu jsem si ten papírek připíchla na nástěnku a mám ho tam doteď.