Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vždy a rád vzpomínám na loňské léto. Především na prázdniny, které jsem strávil se svojí mamkou, sestrou, bráškou a babičkou ve vysluněné Francii. Byl to můj další výlet k moři, ale přeci jen trochu jiný než ty ostatní.

Výjezd do Francie začal brzy ráno, protože jsme se na tak dalekou cestu vydali autobusem. Byl to zájezd s více lidmi, ovšem ne tak s úplně cizími, jak to bývá obvyklé. Všichni se velmi dobře znali, a to bylo opravdu fajn. Cesta mi přišla celkem úmorná, ale na druhou stranu i dost záživná. Záživná byla hned po několika kilometrech. Zastavili jsme na odpočívadle nedaleko našich státních hranic a po několika minutách jsem si všimnul něčeho podivného. Řidič našeho autobusu začal cosi spravovat u motoru. Všichni z toho byli docela vedle, ale závadu se naštěstí povedlo odstranit, a tak cesta mohla pokračovat.

Do kempu jsme přijeli druhý den v dopoledních hodinách a jak se říká, že Francie je prosluněná, hnedka nám to náležitě ukázala. Čekání na ubytování bylo zdlouhavé, neboť jsme museli asi hodinku čekat, až se uspořádají bungalovy podle daného soupisu. Modlil jsem se, abychom měli bungalov hned vedle mého kamaráda - vyšlo to. Po uplynulých cirka 60 minutách jsme se ubytovali v pěkně zařízeném bungalovu, a protože jsme byli nedočkaví, ihned po uložení věcí jsme vyrazili na obhlídku okolí. Byli jsme mile překvapení, když jsme zjistili, že v areálu je nejen pěkný velký bazén, ale i kurty a hlavně fotbalové hřiště, které jsme se s kamarádem okamžitě rozhodli prozkoumat. Cestu k moři jsme našli dost rychle, dokonce ani nebyla moc vzdálená od našeho areálu.

Druhý den jsme hned vyzkoušeli vše, co jsme vypátrali během dne prvního. Vyrazili jsme nejdříve k bazénu a poté otestovat hřiště, protože jako správní kluci jsme museli zjistit, zda nám bude jeho terén vyhovovat. No a hned jsme tam také narazili na nové kamarády. Nebyli mezi nimi jen Češi, seznámili jsme se i s Francouzi, Němci a Angličany. Ihned jsme si s nimi na druhý den domluvili zápas. Po obědě jsme se zašli podívat k moři, ovšem to bylo tak studené, že jsme se raději procházeli jen po pláži a do moře jsme ani nevkročili. Moře jsme si užili až další dny, kdy nám ho sluníčko trošičku ohřálo.
K večeru jsme si udělali procházku do nedalekého městečka a pomalou chůzí jsme si prohlíželi okolí. Mamka vše natáčela, prý abychom se mohli se vším doma pochlubit. Když už byl večer, postavili jsme si na verandě stolek se židlemi, pozvali kamarády a jen tak si povídali. Dospělí s dospělími a my se svými.

Další dny se nesly v podobném duchu, ale na co určitě rád vzpomínám nejvíce ze všeho, byl ten slibovaný zápas s kamarády. Vzali jsme kluky od nás a sestavili jsme tzv. národní družstvo, které se utká hrdě proti Francii, Německu a Anglii. Kamarádi byli nadšení a hned se zapojili. Jako první jsme se utkali s francouzským mužstvem, pak jsme nastoupili proti Němcům a nakonec i proti anglickým kamarádům. Tak se nám to líbilo, že jsme se "vykašlali" na skóre a hráli jen tak pro radost. Skoro každý den jsme pak vždy navečer utkání opakovali, a to až skoro do samého konce našeho turnusu. Poslední den jsme dokonce vyzvali starší chlapy od nás. Pěkně koukali, protože jsme jim to nandali na plné čáře!

Loňské prázdniny ve Francii byly opravdu úžasné. Nejenže jsem si užíval koupání a poznal Francii, ale setkal jsem se i s novými lidmi z různých zemí Evropy. Zjistil jsem, že se ničím zvláštním nelišíme, tedy samozřejmě kromě svého odlišného rodného jazyka. Francouzům, Němcům, Angličanům i nám se líbily naše fotbalové zápasy, ale i nová kamarádství, která jsme si uchovali. Vše, co jsme dělali společně, jsme zdokumentovali na kamery a foťáky.
Vždy a rád se zasním, pustím si kazetu či si prohlédnu fotky a připomenu si znovu celý ten báječný pobyt ve Francii.