Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý, kdo má za sebou základní školu, ví, že to nebyla vždycky jen procházka růžovou zahradou, ale také spousta slz a nekonečných nadávek. Pro někoho krásných strávených devět let, pro jiného ne.
Mé pocity jsou smíšené, ale vždy budu na základní školu vzpomínat s úsměvem na tváři a říkat si, že bych se tam hned vrátila...

Začalo to tím prvním dnem, tím nejdůležitějším. Všichni jsme byli tak malí a tiše seděli na svých malých židlích. Nikdo nevěděl, co se bude dít. Když jsme všichni spatřili naši novou paní učitelku, myslím, že nervozita stoupla ještě víc. Třídní učitelka byla na pohled velice přísná, všichni jsme z ní měli strach. Ale tahle paní učitelka nás naučila spoustu věcí a hlavně tu nejdůležitější - jak se máme k sobě navzájem chovat.
Každým rokem jsme byli starší, rozumnější a lépe jsme se k sobě navzájem chovali.

Pak přišel další level v našem životě. Druhý stupeň. Přibylo více nových spolužáků a hlavně jsme dostali novou třídní učitelku. Už jsme ale neměli takový strach jako v první třídě. Naše paní učitelka byla totiž ta nejbáječnější, jakou jsme si mohli přát, myslím, že jsme si ji ani nezasloužili. Celé ty čtyři roky při nás stála, pomáhala nám a tahala nás ze všech možných průšvihů.

Čím jsme byli starší, tím více jsme se měli rádi a našli si k sobě cestu.
V 8. třídě se z nás stala skvělá parta stojící vždy při sobě.
9. třída byla pro nás všechny asi nejobtížnější. Ne kvůli látce a těžšímu učivu, ale hlavně kvůli tomu, že měl brzy přijít čas se rozloučit.

Ten rok utekl jak voda a my museli jít dál. Loučení se všemi spolužáky, kamarády, naší paní třídní učitelkou a celkově s celou školou nám přineslo spoustu slz. Všechno to uteklo tak rychle. Rychleji, než jsme čekali. Ale věřte, že rozlučkový večírek jsme si užili náležitě!

Od té doby jsme měli již spousta srazů, i když jsme teprve na konci prvních ročníků středních škol. Vždycky, když se vidíme, společně vzpomínáme, protože o vzpomínky nás nikdo připravit nemůže.