Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

O prázdninách jsme většinu času věnovali rybaření. Navštívili jsme celou řadu revírů a vod, vyzkoušeli široký sortiment nástrah i návnad a otestovali kromě muškaření snad veškeré rybolovné metody. Po velké výpravě za bojovnými amury a kapry jsme se vypravili na jih za majestátnými dravci. Snažili jsme se porovnat výsledky lovu na živou a mrtvou rybku. Zprvu jsme byli přesvědčeni, že lov na živou rybku nám přinese větší úspěch...
Soudili jsme tak proto, že se našemu otci již v úvodu dravecké sezóny podařilo ulovit v jediný den na karásky o velikosti asi 8 cm štiku 70 cm a úhoře 80 cm! Náš "kapitán" tehdy nasadil laťku poměrně vysoko. Nakonec jsme však byli mile překvapeni. Zjistili jsme, že nemá-li rybář "po ruce" čerstvou rybku, nemusí ještě v žádném případě házet flintu do žita.
Nedaleko od Tábora odpočívá Knížecí rybník. Právě tam jsme zavítali, obtěžkáni spoustou historek o velikosti tamních dravců. Ubytovali jsme se v kempu přímo na místě, což bylo strategicky výhodné, jelikož jsme měli vodu co by kamenem dohodil. Na nic jsme nečekali a ihned po vybalení věcí z auta jsme si s bratrem Ondrou oblékli plavky a šli do vody prozkoumat terén. Zalíbilo se nám místo v rohu rybníka, nad nímž se nakláněly větve staré vrby (jako v pohádce...). Hloubka námi vytipovaného loviště byla přibližně 3 metry. Asi 15 metrů od břehu byl nános hrubého písku, poté přecházel v jemné bláto usazené asi 20 cm ode dna. Na rozhraní písku a bahna jsme objevili dva pařezy, vzdálené od sebe asi sedm metrů. Ideální místečko pro ulovení překrásného dravce, nemyslíte?
Otec nám místo schválil, zbývalo nachytat nástražní rybičky a připravit se na lov vodních predátorů, v nám zatím (téměř) neznámé vodě. Nachytali jsme spoustu rybiček od 5 do 20 cm. Byly to především plotice, ale i cejni, hrouzci a okouni. Ostatní přípravy zabraly jen několik málo minut. Rozhodl jsem se zkusit štěstí již v noci a pak pokračovat v ranním rybolovu s otcem, Ondra nebyl proti. Vybral jsem si pěknou plotici velkou asi 15 cm. Usmrtil jsem ji a opatrně oškrábal šupinky na břiše a poté ji vykuchal. Do prázdného břicha jsem vložil části polystyrénu a rybku zašil bílou nití. To aby se ve vodě pěkně vznášela. Můj nápad se neobešel bez četných vtipných připomínek ze strany hlavy rodiny. Ondra zvolil taktiku lovu na živého hrouzka, nastraženého za hřbet na plavanou (považuji za nutné Vás upozornit na výborný účinek chemických světélek ve spojení s waglerem - tj. splávek s dlouhou anténkou, do níž u některých modelů lze vložit chemické světélko). Vyrazili jsme kolem osmé hodiny večerní. Cesta k vodě nám trvala "směšnou" minutku. Po zabodnutí vidliček nahazujeme pruty. Ondra poslal jednoho hrouzka nad pravý pařez a druhý prut (se stejnou nástrahou) asi metr od pravého pařezu. Já nahodil vznášející se plotičku mezi pařezy a druhý prut také s mrtvou ploticí rovněž na položenou (ale bez polystyrenu) nahodil těsně vedle levého pařezu. S Ondrou jsme usedli do křesílek a nastalo dlouhé čekání. V půl desáté měl Ondra záběr, ale dravec asi po 10 sekundách rybku pustil (asi se píchnul o háček). "To je k vzteku," řekl Ondra, nastražil nového hrouzka a nahodil na stejné místo. Tak kolem půl jedenácté nás přišel pozdravit otec. "Nic to nedělá co? Půjdu se podívat k těm rybářům, co chytají na protějším břehu." Ve chvíli, kdy nás začal omračovat pesimismus se to stalo. Můj policajt spadl na hladinu a začal od nás "odplavávat". Na nic jsem nečekal, vzal prut do ruky a nočnímu dravci odevzdával pečlivě metry vlasce. Po minutě se dravec zastavil. "Teď asi polyká rybku," řekl jsem. Vytáhl jsem ještě metr vlasce, vrátil jsem oblouk překlápěče do normální polohy a dotáhl brzdu. V tu chvíli byl dravec s rybkou podle mého odhadu tak 80 metrů od nás. Náhle se ryba opět rozjela, dopnula poslední volný vlasec, já zasekl a začal navíjet. Prut jsem měl ohnutý do slušného oblouku, ale výpady nebyly tak silné, abych musel povolit. Kousek od podběráku se ryba ukázala na hladině ve světle baterky. Mně se rozbušilo srdce a rozklepala kolena - byl to překrásný candát. Ve chvíli, kdy ho Ondra zkušeně podebral, jsem věděl, že mám vyhráno a začal jsem kolem úlovku tančit vítězný tanec. Když jsem se vzpamatoval, přijal jsem Ondrovu pravici a poděkoval mu. Candáta jsme změřili, měl 71 cm, uložili ho do vezírku a začali balit. V tu chvíli se vrátil otec. "Balíte? No jo, pojďte už spát, když to nebere." Poodešel jsem kousek a se slovy: "Hele, tady je nějaká ryba," jsem ukazoval na vezírek. "Vy jste něco chytli?" rozzářil se otec a rychlými kroky ke mně přistoupil. Když spatřil pruhovaného barbara, na okamžik se odmlčel a pak řekl: "Ten je krásný, kdo ho chytil?" "Já," řekl jsem. Přijal jsem otcovy gratulace a jeho pravici. Dnes už chytat nebudeme, balíme věci a už, už jsme v chatce. Doma rybu měříme a vážíme (71 cm a 4 kg). Plánujeme ranní výpravu. Po vydatné večeři jsme ulehli ke spánku a vím jistě, že o candátech a štikách velikosti okolo dvou metrů se nezdálo jen mě, ale také Ondrovi a taťkovi...
A už mi budík drnčí u hlavy. Nabuzeni večerním úlovkem spěcháme na naše vytipované místo. Taťka nastražuje své pruty na plavanou, jako nástraha mu poslouží plotičky. Ondra a já nastražujeme pruty na položenou na plotice a hrouzky. Okolo páté hodiny má taťka plynulý záběr a po pěti sekundách lehce přisekává. Ryba je na háčku a nechává se zdolat. Víme, že to není žádný obr, po změření zjišťujeme, že pěkný candátek měří 42 cm. Otec ho pouští, ale asi po 10 minutách se candoš vynořuje kousek od našeho místa a stáčí se na bok. Jaká škoda. Rozhodli jsme se tehdy, že ho vezmeme, přestože nám to velkou zrovna radost nečinilo. Zase se nám potvrdilo, že je candát velice choulostivá ryba. Po vykuchání jsme zjistili, že mu praskl plynový měchýř. Toho rána to byl náš poslední záběr.
Odpoledne začalo vydatně pršet. Po obědě jsme leželi v chatce a nudili se. Po vydatném přemlouvání svého bratra jsme vzali vláčecí pruty a vyzbrojeni woblery, twistery, rotačkami, plandavkami a jednou cikádou jsme vyrazili vstříc novému rybářskému dobrodružství. Za oblečení jsme zvolili plavky, obuv byla zbytečná. Ondra navázal cikádu (v podobě štiky) a já zvolil zeleného twistera se stříbrnými flitry a oranžovou hlavičkou. Bratr v našem deštivém snažení zaznamenal první záběr. Proutek má ohnutý a já k němu běžím dát mu poslední rady. Vychutnává si souboj a výpady tlumí brzdou. Po 5 minutách je ryba v podběráku. Opět candát (na cikádu dlouhou 9 cm dost neobvyklý úlovek), měří 46 cm. Trochu mu jeho úlovek závidím, ale rád mu gratuluji. Svého twistera nahazuji k potopenému stromu a začínám s ním pracovat, ale asi jsem jej nahodil až příliš k potopené bříze, protože s ním nemůžu hnout a můj prut je ohnutý, jako luk. Po chvíli se však "vázka" dává do pohybu a já vím, že na druhém konci je ryba. Krásně bojuje, ale po deseti minutách je jasné, že boj o svůj život prohrál. Měří 51 cm a je s podivem, že naše výprava byla tak úspěšná. Déšť, který toho dne přišel ovlivnil nejen celou naši výpravu a dovolenou (kterou jsme museli ukončit o dva dny dřív), ale také celou republiku, protože právě tento déšť provázely katastrofální povodně, které spoustě lidem způsobily obrovské potíže a mnohdy je připravily o celý jejich majetek. Chceme touto cestou vyjádřit lítost nad nepřízní osudu, která tyto lidi postihla.
Mám-li udělat tečku za naší dovolenou roku 2002, pokusím se tak učinit co nejkratší cestou. Celkem jsme chytili na dvou revírech 4 amury (70,71,71,73 cm), asi 50 kaprů (od 40 do 62 cm) a 4 candáty (42,46,51,71 cm). Myslím, že to byla úspěšná dovolená a obohatila nás nejen o rybí maso, ale hlavně o krásné rybářské zážitky a nové osobní délkové rekordy ryb (Ondra-amur-73 cm a já-candát-71 cm, Otcův rekord je úhoř 102 cm, kterého chytil v dřívější době). Přeji Vám všem mnoho krásných ryb, ale hlavně spoustu nezapomenutelných zážitků z lovu šupinatých obyvatelů našich vod.