Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dědeček mě ráno vzbudil: "Pepíku, nepůjdeš se mnou rybařit?" Byl jsem ještě rozespalý, ale tento dědečkův nápad mě probudil. "Dobře, půjdeme na ryby, ale kde máme rybářský prut?" Dědeček odpověděl: "Protože jsem správně vycvičený voják, stačí mi i podběrák!" Já na to: "Opravdu si myslíš, že to vyjde dědečku?", načež děda odpověděl: "Už se na nic neptej a pojď se mnou!"
Po chvilce cesty jsme došli na dědečkovo oblíbené místo, kam chodí pravidelně každý měsíc už dvacet let. "Teď musíš být potichu, abychom nevyplašili žádnou rybku!" Zdálo se mi legrační, jak dědeček stál bez pohnutí a pozoroval vodní hladinu. Když už to začalo být nudné, zpozoroval jsem jemné vlnění pod vodou. "Dědečku, něco jsem viděl!" "Psst, taky jsem to viděl." Dědeček pomaloučku nořil svůj podběrák pod vodu a po chvíli napětí podběrák mrštně vytáhl z vody. V podběráku jsem spatřil blýskající se stříbrné šupiny. "Máme ji!" vykřikl jsem radostí. Dědeček rybu vyndal a hned poznal, že je to kapr, potom ho změřil a řekl: "Těsně nad mírou, bereme ho?" "Ano dědečku, když jsme se tak snažili, tak ho vezmeme!"
Cestou domů jsem si prohlížel rybku, jak sebou v kbelíku házela. Její šupiny byly velmi pěkné a krásně se odrážely od slunce. Zkoušel jsem na jejím těle rozpoznávat různé útvary, našel jsem tam například želvu, psa, člověka atd. Dokonce jsem jí vymyslel i jméno Riky.
Když jsme přišli domů, dědeček se hned pustil do přípravy večeře. Položil Rikyho do vody ve vaně. Vytáhnul si ze skříňky nůž, kladívko a přichystal si pomůcky na stůl. Poté šel do koupelny pro rybku a položil ji do kuchyně na stůl. Ze skříňky si ještě vytáhnul brusič nožů a svůj nůž si pořádně nabrousil. Pomalu se s nožem v ruce přesunul ke stolu v kuchyni. Jednou rukou si podržel Rikyho a v druhé měl nabroušený nůž. Zhluboka se nadechnul a napřáhl se nožem směrem k Rikymu. "Nedělej to!" zakřičel jsem na dědečka a přitom mu chytil ruku s nožem. "Co když je to kouzelná rybka a po puštění nám splní tři přání a kdyby nebyla, tak si měl možná pravdu, že je malá a bude se mít lépe v potoce!" Dědeček dlouho přemýšlel, potom se znovu napřahoval, ale když jsem mu už podruhé chytil ruku, prohlásil: "Asi máš pravdu, Pepíku, kouzelná rybka to asi nebude, ale je malá a celý život má ještě před sebou." "Vrátíme ji zpět!" vykřikl dědeček.
Poté, co jsme "vynesli rozsudek", jsme se s dědečkem hrdě vraceli k potoku, kde byl Riky uloven. Měl jsem radost, že jsem Rikyho zachránili před hroznou smrtí. Dědeček měl též radost, že udělal dobrý skutek.
Když jsem došli k potoku, naposledy jsem se rozloučil s Rikym a pohladil ho po jeho šupinách. Potom dědeček vypustil Rikyho na svobodu. Riky se chvíli nehýbal, ale poté rychle obživl.
Ještě jsme ho pozorovali, jak je radostný, v tom okamžiku se voda prudce rozvířila a už jsme jenom viděli, jak Rikyho požírá mnohem větší ryba. "To není možné!" vykřikl dědeček! "To je ta obrovská štika, kterou se už dlouhou dobu snažím chytit!" Poté jsem už jenom tiše dodal: "Ani jedno přání nám nesplnila..."