Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

- zamyšlení se nad svým dosavadním studiem formou vypravování (zhodnocení svých studijních let); spíše volný slohový útvar (nejblíže vypravování/zamyšlení)

Už je to tak dávno, co jsem přestoupil z mateřské školky na základní školu a v duchu si tehdy říkal: 'Jak to tady bude vypadat a jak to celé asi dopadne?'
Základní škola vypadala na pohled pěkně a dokonce to dopadalo slušně i s mými známkami po celých osm let studia. Jenže pak nastal rok devátý, ve kterém jsem se měl rozhodnout, na jakou střední školu se hodím, co bych chtěl v budoucnu nejraději dělat a co mě nejvíce baví...

Doslechl jsem se, že na všechny střední školy v našem městě jsou těžké přijímací zkoušky. Držel jsem se ale známého moudra "Co tě nezabije, to tě posílí!" a začal se v prvním pololetí devátého ročníku učit více, protože následné vysvědčení se již počítalo do průměru pro přijímačky na střední školu. Výsledkem mého snažení bylo, že jsem dosáhl nejlepšího vysvědčení za celé mé působení na druhém stupni základní školy. Avšak ani to nestačilo, jelikož na škole, na níž jsem se hlásil, jsem stále patřil mezi studenty s horším hodnocením. Ani toto zjištění mě ale nepřimělo změnit výběr střední školy. Začal jsem si procházet testy, které se dělaly na mnou vybrané škole v loňských letech. Díky těmto testům jsem nakonec dosáhl nejlepších výsledků z těch, co se na tuto školu hlásili takzvaně "bez požadovaného průměru". Když jsem se toto dozvěděl, skákal jsem snad 3 metry vysoko a hned tentýž den jsme to šli s celou mojí rodinou řádně oslavit.

Začaly prázdniny před nástupem na střední školu a já si zařizoval všechny učebnice a doklady, které byly pro studium potřeba. Ale jednoho dne mi hlavou začaly kolovat myšlenky: 'Vybral jsem si tuto školu správně? Stojí vůbec za to, abych ji studoval?' Věděl jsem však, že odpověď dostanu až teprve v prvním ročníku, a ve skrytu duše jsem doufal, že ta odpověď bude kladná...

První den střední školy a já měl nervy úplně "nadranc". Ráno před nástupem do školy jsem nemohl pořádně ani chodit, natož jíst, jak jsem byl nervózní. Pomalu, ale jistě jsem se došoural ke škole, sedl si na zábradlí a prohlížel si holky a kluky, kteří se měli v budoucnu stát mými spolužáky a spolužačkami. Najednou se otevřely dveře školy, ze kterých vyšel ředitel. Popřál nám hodně štěstí a vyzval nás ke vstupu do školy. Dav se nervózním tempem šinul za ředitelem směrem do auly a já se snažil si zapamatovat celou cestu, abych případně, kdybych ztratil nervy, věděl, kudy utéct. Dostali jsme se do velké auly, jež byla plná studentů, u kterých mi tak trochu přišlo, jako kdyby čekali na porážku. Pan ředitel pronesl pár slov na začátek nového školního roku a pak vítal žáky prvního ročníku. Když vyslovil mé jméno, nejraději bych se někam na chvíli schoval, aby mě nikdo neviděl, ale nakonec jsem sebral odvahu a šel si s ředitelem podat ruku.
Poté jsme již šli do tříd, kde nám náš pan třídní profesor řekl, jak bude probíhat celý následující školní rok.
Ke konci prvního dne jsme se dostali prvně i do šaten, kde jsme byli následně propuštěni domů, abychom se mohli podělit s rodiči o své zážitky z prvního dne na nové škole.

Jak jsem měl obavy o prázdninách, jestli jsem si vybral správně školu, či nikoliv, musím říci, že byly liché, alespoň co se prvního ročníku týká. Kdyby každá střední škola byla taková jak ta má v prvním ročníku, klidně bych studoval všechny - a rád. Ani v druháku žádné větší problémy nenastaly. Až ve třetím ročníku jsem začal mít menší problémy jak se školou (známkami), tak s lidmi, s nimiž jsem chodil do třídy. A tak konec třeťáku byl pro mě jakýmsi vysvobozením, i když prázdniny nebyly o moc lepší...

Naštěstí se všechno v dobré obrátilo a teď jsem již ve čtvrtém ročníku, před maturitou, na kterou se snažím pilně učit. Chystám se na vysokou školu, na níž se chci rozhodně dostat. Určitě si během přípravy na maturitu položím otázku, jakou jsem si dal o prázdninách před nástupem na střední školu, ale pravou odpověď zřejmě opět dostanu až při samotném nástupu na VŠ.