Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Přihodilo se to před čtyřmi roky na začátku letních prázdnin. Tehdy ještě moje babička pracovala jako dělnice v lese. Sázela stromky, vyžínala trávu, pálila chrastí. V polední pauze někdy chodila sbírat houby. Když rostly, nosila domů hříbky, klouzky i bedly.
A právě jeden letní prázdninový den se vrátila v půl čtvrté odpoledne domů a nesla něco zavázaného v šátku. Myslel jsem, že nám nese bedly, už jsem měl chuť na řízečky. Honem jsem rozvazoval na šátku veliký uzel. Že by se houby hýbaly? Kdepak, v šátku bylo malinké mourovaté koťátko. Radostí jsem výskal.
Babička ho odchytila v lese, asi někdo vyhodil březí kočku. Hned jsem se o malého nalezence začal starat.
Připravil jsem mu pelíšek v krabici od bot, ohřál mu mlíčko. Začal jsem mu říkat Honzík. Zprvu se koťátko bálo, často mňoukalo, ale pak si na vše zvyklo, stali se z nás velcí kamarádi. Mám svého kocoura rád. Dnes jsou mu 4 roky, už je pořádně vykrmený, ale přesto hbitý. Dokáže vyskočit na vysokou terasu, jen aby mohl pootevřenými dveřmi vběhnout do bytu a usadit se na mém křesle. Je také velmi chytrý, když se vracím ze školy, už na mne čeká před vraty a běží mi naproti. Jsem moc rád, že ho mám.