Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nejblíže vypravování/fejetonu

Vždy jsem se na Vánoce strašně těšil, ale to mi bylo asi 5 let. Pokaždé se u nás záhadně objevil malý stromeček, který byl ozdobený všelijakými panáčky a baňkami. A na vrcholu byla krásná hvězda. Vždy jsem nenápadně obíral stromek o všelijaké cukroví, až - většinou na Štědrý den - se tam nedalo sebrat už nic (tak tomu ovšem nebylo pouze v době mých předškolních let, tento zlozvyk trvá doteď a vypadá to, že ho nemám jenom já, ale celá naše rodina).

Vánoční stromeček se mi líbil pouze do mých 10 let, to jsem byl už trochu chytřejší, dal jsem si dvě a dvě dohromady a ejhle - Ježíšek je můj táta! Vždy jsem se divil, proč táta rychle musí na záchod nebo pozavírat okna, když měl Ježíšek každou chvíli přijít. V tu dobu jsem se cítil jako detektiv, který vyřešil svůj případ, ovšem své řešení jsem se snažil před rodiči tajit, aby mě ušetřili toho, že budu muset zdobit stromek někdy po večerech, aby se o tom nedozvěděl můj mladší bratr.
Už ani nevím, jak mí rodiče přišli na to, že jsem vyřešil záhadu zvanou Ježíšek. Nejspíš se můj případ proslavil a šlo to do novin, ale to dnes už opravdu nezjistím.

Při mém prvním zdobení se mi ten malý stromek nezdál tak malý, byl to vysoký, všude rozvětvený strom, který nebylo možné ozdobit během hodiny. Trvalo to snad věčnost!

Při zdobení se postupovalo následovně:
Nejprve byl taťka vyslán pro náš umělý stromek. Když jsme ho rozložili v obývacím pokoji na menší stolek, donesla mamka cukroví a ozdoby, které jsem musel všechny rozvěsit já (vypadá to, že i moji rodiče znají slovo lenost, ale docela je chápu, taky bych po deseti letech namáhavého zdobení přenechal tuto činnost někomu, komu se ještě nedávno zdál vánoční stromek jako hezká věc).
Když byl stromek nasazený ve stojanu a připraven na zdobení, poradil mi otec, abych si nejdříve rozvěsil ten dlouhý zamotaný a polofunkční drát, ze kterého visela sem tam jakási svítící žárovička. Po dlouhém rozmotávání a namotávání na strom jsem si řekl, že tu nejtěžší část mám za sebou. Ale šeredně jsem se mýlil! Do ruky jsem dostal další řetězy, z nichž padala spousta nečistot. Potom jsem rozvěsil baňky a dřevěné panáčky, na které mi mamka zavěšovala háčky. Pak přišla na řadu ta nejlepší část - upevnění hvězdy na špičku stromu. Je pravda, že mě napadala různá řešení, jak hvězdu zavěsit, ale nakonec jsem se pro jistotu vymluvil na mou výšku. "...ten stromeček je moc vysoko, já se strašně bojím, co když celý spadne na zem..." Máma, v té době druhý nejmenší člen naší rodiny, se jen zlehka pousmála na taťku a ten pochopil, že se bude muset zvednout z křesla a natáhnout se na vrcholek stromu sám.

Stromek byl hotov, i když dodnes jsem nepochopil, proč ho od té doby každý rok zdobím já. Vždy rozbiji asi polovinu baněk, nadělám strašný nepořádek a stejně to nevypadá hezky. Myslím si, že to má něco společného s rodičovskou leností.
Pokud někdo z vás chce tohle použít jako návod, radím vám, snažte se co nejdříve onemocnět nebo okamžitě najděte nějakou hodně dobrou výmluvu!

Mně se vánoční stromeček líbí jen tehdy, když je pod ním plno dárků. A za vůbec nejhorší činnost o Vánocích považuji úklid! Dodnes nechápu, proč se to nemůže zase schovat nazdobené a další rok jen vytáhnout. Když jsem se dozvěděl, že odstrojení a odnos připadne na mě, chytl jsem posledně raději čtyřicítku teplotu a nechal to na ostatních...