Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• převyprávění snu/povídka

Ozval se snad ten nejodpornější zvuk na světě - budík.
S nechutí jsem odhrnula peřinu, která se svezla z postele na zem, a podívala se na jeho ciferník. Vykulila jsem oči. "Zabiju ji!" Samozřejmě mi moje malá sestřička přeřídila čas zvonění. "Čtyři hodiny ráno!" vyprskla jsem a hned jsem byla vzhůru. "Tentokrát ti to nedaruju!" nadávala jsem po cestě do koupelny.

Vzala jsem hadr, který ležel u umyvadla a podržela ho pod kohoutkem, samozřejmě pod studenou vodou. Vyrazila jsem potichu k jejímu pokoji, otevřela dveře a přešla co nejtišeji k její posteli, abych jí podržela hadr nad obličejem a zmáčkla ho. Začala se šklebit. Ani neumím popsat ten pohled, jaký se mi na "nevinnou" holčičku naskytl.
"Děláš si srandu!?" narovnala se a začala prskat.
"Nemáš mi přeřizovat budík!" ječela jsem na ni zpátky.
"Za to mi snad nemusíš mačkat nad hlavou hadr se studenou vodou!"
"Zasloužíš si to, tenhle měsíc jsi mi to udělala aspoň pětkrát!"
"Sedmkrát!" opravila mě a vyplázla na mě jazyk.
"Dokonce, tak tu teď nenadávej!"
"Hmm... Jdu spát!" řekla a ulehla zpátky do postele.
"Aspoň se převlíkni, nastydneš."
Byla jsem na odchodu z pokoje.
"Hmm..." zabručela. Nejspíš už spala.
Šla jsem tedy do koupelny pro ručník a osušila jí aspoň trochu vlasy, pak jsem ji jen zachumlala do postele. Byla naprosto tuhá.

Vrátila jsem se do svého pokoje, kde jsem si vzala oblečení a šla se do koupelny pořádně osprchovat.
Nějak se mi už nechtělo vracet do postele. Oblékla jsem se, učesala a namalovala, normální ranní činnosti, které známe snad všichni.
Když jsem byla opět zpátky v pokoji, zjistila jsem, že pátá už je pryč. Sledovala jsem mobil, který ležel na polštáři. "Tak fajn!" flákla jsem sebou na postel a vzala ho do ruky, začala jsem silně bušit do tlačítek, která byla tak malá, že se mi písmenka pletla, takže z toho vyšla naprosto nepochopitelná SMS. Smazala jsem ji a začala psát text znovu, pomaleji.

Ahooj... Ehm, měla bych se omluvit, že jsem dnes nedorazila, takže pokud něco potřebuješ, stačí napsat a já se to pokusím splnit. Dnes ve škole, Chiny

Zmáčkla jsem tlačítko odeslat, odhodila mobil zpátky na jeho místo a překulila se na záda.
Po chvíli se ozvalo pípnutí.

Ahoj, vůbec mi nevadí, co jsi provedla, spíše naopak, i když jsem myslel, že vyletím z kůže, když jsem se dozvěděl, co jsi provedla. Jelikož jsi vzhůru, mohli bychom se sejít v cukrárně u Rodiga? Rád bych tě viděl, Kats

Dívala jsem se na displej s vykulenýma očima. "Mám se sejít s Katsuem!? Tohle ráno je opravdu děsivé!"
Tlačítko odpověď se na mě "smálo", klikla jsem tedy na něj a psala odpověď.

Pokud to nebude tvé přítelkyni vadit, měla bych tam za patnáct minut dorazit - tedy v případě, že to není jeden z tvých podařených vtípků. Chiny

Přešla jsem ke skříni, u které jsem otevřela jeden ze šuplíků a hledala vhodnou šálu a rukavice. Znovu se ozvalo pípnutí.

Na vtipkování ještě nemám svou dobu ;) A moji přítelkyni - mimochodem kdyby nás viděla - rád naštvu. Já už tu sedím, takže je mi v podstatě jedno, kdy přijdeš. Kats

Mobil jsem strčila do kapsy od tašky, v níž jsem měla i sešity na vyučování a vrátila se k psacímu stolu, kde jsem napsala krátký vzkaz mámě a sebrala z něj knihu, kterou jsem si brala snad všude. Oblékla jsem si kabát a vyšla potichu z pokoje. Potkala jsem mámu.
"Dobré ráno, mami." Usmála jsem se na ni.
"Dobré ráno, to už jsi vzhůru? A kam to vlastně jdeš?" opřela se o stěnu s úsměvem.
"Ano, naše milovaná Maemi mi znovu nastavila budík na čtvrtou ranní! A nějak se stalo, že jsem si začala psát s Katsuem a teď za ním jdu do cukrárny," řekla jsem a nevinně se usmála.
"Tak s Katsuem, no jen si to užij. A s Maemi si to vyřídím, neboj."
"To nebude potřeba, spíš si bude stěžovat ona na mě, vyždímala jsem na ni z hadru studenou vodu." Znovu nevinný úsměv.
"Holky, co my si s vámi počneme?" objevil se za mámou taťka.
"Ahoj tati!" zvolala jsem a dala mu pusu na tvář.
"To je mi veselé ráno, že by měla tak brzy rande?" zasmál se.
"Poslouchal si, že Masuyo," řekla mamka a ohlédla se za sebe.
"Toto nešlo přeslechnout. A ty jdi, ať ti neuteče," pravil a popostrčil mě ke schodišti.
To je pravda, uběhlo asi tak pět minut a já už měla být na cestě! "Tak se uvidíme odpoledne, rodičové!"
"Jistě, Chiny!" zvolala mamka za mnou a já už pomalu vycházela do studeného rána.

Blížily se Vánoce, neskutečně jsem se těšila, po dlouhé době budeme zase všichni pohromadě a já se nemohla dočkat. Dívala jsem se na zasněžené stromy, milovala jsem zimu, fascinovaly mě ty tvary, které dokázal led a sníh vytvořit. V podstatě mi došlo, že dnes po škole začínají vánoční prázdniny, nádhera!

Dorazila jsem do cukrárny, kde bylo prázdno, až tedy na jednu sedící postavu, Katsua.
"Dobré ráno," pozdravila jsem dívku, která stála za pultem a usmívala se.
"Dobré ráno, dnes nějak brzy, či se nějak měnil čas?" zasmála se.
"Doufám že ne," opětovala jsem úsměv.
"Tak to jsem ráda. Bílý čaj jako vždycky?"
"Ano, děkuju."
Vždycky jsem sem chodila po škole a dávala si bílý čaj a někdy i nějaký zákusek, tedy téměř vždy, jelikož je tu mají vynikající. Kats mě již zpozoroval a upřeně se na mě díval.
"Ahoj," pozdravila jsem.
"Ahoj, posadíš se? Myslím, že k tomu čaji to bude vhodné," zasmál se a já si uvědomila, že otálím s posazením se na židli ke stejnému stolu. Tak jsem si tedy pomalu začala sundávat čepici i kabát a dala je na židli vedle sebe. Pak mi došlo, že mám na sobě ještě rukavice. Hodila jsem je do tašky.
"Nějaká roztržitá, ne?" usmál se.
"Rušné ráno," odpověděla jsem.
"Ach tak..."
"Chtěl jsi mi něco, že jsem sem měla přijít?"
"Naprosto nic, jen jsem tě chtěl vidět. Ve škole mi nedáváš moc možností tě potkat, akorát mi vždy něco vyvedeš," zasmál se a upil kafe.
Z věty Jen jsem tě chtěl vidět mi naprosto začalo bušit srdce.
"Do háje," řekla jsem potichu.
"Co?" zeptal se.
"Nic, nic. No víš, já vím, že vždycky něco vyvedu, promiň," pověděla jsem omluvně.
Vtom přišla Lea a dala přede mě čaj. "Děkuju..."
"Mně to nevadí, aspoň nějaké zpestření. Jen mi prosím tě řekni, jak se ti povedlo vytočit mou přítelkyni natolik, že mi vmetla do tváře, že tě miluju?"
"Já nevím. Šla jsem jen do tvé třídy kvůli tomu, že mi máš pomoci s vymýšlením návrhu pro třídu výtvarky a kluci mi řekli, že jsi zrovna někde s Midori, tak jsem zase odešla. Ale když jsem šla kolem, něco jsem zaslechla. Jenže včera jsem nedostala odvahu ti už ani napsat."
"Hele, vůbec neměj strach mi cokoli napsat, rád ti odpovím. A vůbec, Midori je taková fúrie, myslí si, že jí patřím, nenechá mě bavit se s někým jiným. Hlavně by jsi měla vědět, že my se včera opravdu rozešli. Řekla mi, že je vidět, že tě mám radši než ji, vždycky se tě prý zastanu a v podstatě jí jsem se nezastal nikdy. Trefila se, jelikož už mi asi před půlrokem došlo, že koho jsem vždycky miloval, už odmalinka, co jsme si hráli a měli společné zájmy, jsi ty!" Chytl mě za ruku.
Koukala jsem na něj s vykulenýma očima a nevěděla, co říct, nejspíš to vycítil, naklonil se přes stůl a políbil mě.
"Nemysli si, že je to žert, chci, abychom byli my dva spolu, chci to víc než svůj život."
"Miluju tě," řekla jsem a podívala se mu do očí. Usmál se a vyběhl se mnou ven, kde jsme po sobě začali házet sníh a váleli se v něm. Najednou jsem si říkala, že dnešní ráno opravdu nemůže být lepší.

Ozval se snad ten nejodpornější zvuk na světě - budík...