Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

8:01... Dvě udýchané žákyně gymnázia TGM dobíhají do učebny fyziky a říkají si, že už jsou jistě zapsány v třídní knize. Ale když s nejistotou otvírají dveře, zjistí, že paní profesorka v učebně není. Co se mohlo stát? Paní profesorka na fyziku nikdy nepřišla pozdě ani o půl minuty! Dívky se usadily do lavice a čekaly spolu s ostatními žáky, co se bude dít.
Po desetiminutovém vyčkávání už někteří začali být nervózní. Báli se, že přijdou o hodinu fyziky a nebo že na ně snad paní profesorka zapomněla.
Když už bylo 20 minut po zvonění, předsedkyně třídy se rozhodla zajít na sekretariát. Avšak ani tam nikdo netušil, kde se paní profesorka zapomněla. Třída tedy dostala náhradního pana profesora, ale nikdo z žáků se již na hodinu soustředit nedokázal, protože všichni měli strach o paní profesorku. Jedné žákyni se pak dokonce udělalo nevolno, a tak si musela odskočit na WC. Když procházela kolem schodů, něco ji blýsklo do očí. Jelikož byla zvědavá, chtěla vědět, co to bylo za blyštivou věc. Seběhla ze schodů a vzala do ruky zlatou sponu do vlasů. Kde jen ji už viděla? Musela se ale vrátit do hodiny. Sponu vzala s sebou, samozřejmě za účelem ji vrátit majiteli.
Jakmile usedla do lavice, začala přemýšlet, čí by mohla spona být. A pak jí to došlo! To je přece spona paní profesorky na fyziku!
"Velmi zvláštní," řekla její spolusedící, "paní profesorka si přece sponu nikdy z vlasů nevyndává..."
Najednou zvonilo na konec hodiny. Dvě dívky se obávaly, že se něco stalo. Že paní profesorka nebude v pořádku, protože bez své spony ji nikdy nikdo ještě neviděl. A když za hodinu zjistily, že paní profesorka nedorazila ani na hodinu jiné třídy, rozhodly se s tím něco udělat. Vydaly se na sekretariát. Tam se jim však vysmáli.
"To si myslíte, že paní profesorku někdo snad unesl?" tázali se jich s úsměvem. Dívky tedy ze sekretariátu odešly a svolaly celou třídu. Ta se rozhodla záhadu zmizelé profesorky vyřešit.

O velké přestávce se žáci rozběhli po celé škole a hledali cokoliv, co by jim mohlo nějak pomoci. Jeden žák našel u učebny chemie nůžky. Ale co s nůžkami? Na co by pachateli, který paní profesorku unesl, byly? Snad jí nechtěl nic udělat!? Žáci ještě více zpanikařili.
Měli hodinu češtiny. Nikdo se nesoustředil. Nasbírali samé pětky a minusy. Byli velmi nervózní.

Další přestávku pokračovali v pátrání. Jedna dívka našla notýsek paní profesorky se všemi známkami a zápisky ke studentům. Našla ho před tělocvičnou.
"Myslím, že už jsme blízko cíle," řekla jedna žákyně.
V tělocvičnách však nenašli nic zvláštního. Prohledali i šatny, kabinety, sklady...ale nikde nic. Jediné místo, které ještě neprozkoumali, byla posilovna. Jedna dívka tušila, že posilovna je to místo, kde najdou paní profesorku přivázanou k židli a se zalepenou pusou.
"Kéž by byla aspoň v pořádku...ale co ty nůžky!?"
Žáci se tak strachovali, že posilovnu otevřít nedokázali.
Naštěstí přiběhl pan řiditel: "Co tady děláte? Už je dávno po zvonění!" zakřičel.
"Pane řiditeli, paní profesorka Koňská se ztratila. A my tušíme, že je za těmito dveřmi, protože všechno ostatní už jsme prohledali. Ale máme strach dveře otevřít, co když pachatel paní profesorce něco provedl?" spustili vyjevení žáci.
Pan řiditel se jen smál. Nenapadlo by ho, že by paní profesorku mohl někdo unést. A už vůbec nechápal, co byl dělala v době vyučování v posilovně. Ale chápal, že studenti prvního ročníku jsou ze všeho ještě trochu vyklepaní, a proto se rozhodl posilovnu otevřít a pak žáky hned poslat do třídy. Jakmile však posilovnu otevřel, uviděl, co nečekal - neznámou paní s krátkými vlasy, která tam posilovala. Když se otočila, všichni poznali, že to nebyla neznámá paní, nýbrž pohřešovaná profesorka na fyziku! Žáci byli šťastní, že se jí nic nestalo. Pan řiditel však moc nadšený nebyl.
"Co to má znamenat? Nejenže nechodíte celý den do vyučování, ale ještě si tady posilujete!?"
Paní profesorka vše vysvětlila. Říkala, že už ji nebavilo denně to samé - pořád jen vyučovat - a že se rozhodla udělat se sebou velkou změnu. Ostříhala si vlasy a šla si zacvičit. Vyhazov jí už den před důchodem nehrozí, a proto si dovolila tohle. Za ty roky ani jednou nepřišla do hodin pozdě, nikdy neudělala nic, za co by mohla dostat výpověď. Tak si to chtěla jednou vyzkoušet. Pan ředitel to nechápal. Sotva se vzpamatoval, poslal žáky zpět do třídy. Ti si po cestě řekli, jaké měli štěstí, že je paní profesorka v pořádku, jak skvěle celou pátrací akci zvládli, ale také se zasmáli tomu, že si mysleli, že paní profesorku někdo unesl. A i když nikomu život nezachránili, dokázali si, že dokážou pracovat jako kolektiv a že mají fajn třídu.