Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2016
• zpracování: vypravování o událostech v Erikově životě, které vedly ke ztrátě paměti
• výchozí text: Erik se probouzí v nemocnici. Z posledních sedmi dnů svého života si vůbec na nic nevzpomíná. Až příchod nečekané návštěvy způsobí, že se mu z paměti vynoří první mlhavá vzpomínka. Od tohoto okamžiku se Erikovi postupně začínají vybavovat jednotlivé události...

"Ahoj Eriku, jak je ti?" Erik po chvíli poznává tvář své přítelkyně Sáry.
"Nevím, kde to jsem, co se stalo? Hrozně mě bolí hlava!"
"Zůstaň v klidu, jsi v nemocnici, asi před týdnem tě sem přivezli."
"Proč, co se stalo? Vůbec na nic si nevzpomínám."
"Já vím, doktoři říkali, že jsi dočasně ztratil paměť. Na co posledního si vzpomínáš?"
"Byli jsme v obchodním centru a...dál nevím."
Sára začala vyprávět, co se stalo.
"Asi před týdnem jsme se domluvili, že strávíme den v obchodním centru. Čekal jsi na mě v parku a potom jsme šli do metra. Cestou tě ale někdo nevídaně překvapil, nějaký muž v otrhaném oblečení, asi bezdomovec. Zničehonic ti vrazil pěstí. Začali jste se prát. Pořád se ti snažil dostat do kapes, ale nepodařilo se mu nic ukrást, a tak utekl."
"Ano, vzpomínám si na metro, koleje a na tvůj řev. Co bylo dál?"
"Dorazili jsme do obchodního centra. Měl jsi vztek, pořád jsi na něj myslel. Hrozně sis přál ho znovu potkat. Později tvůj hněv pominul a začali jsme si užívat den. Pamatuješ na tu košili, co se ti tak líbila? Koupila jsem ti ji, tady."
"Je moc hezká, děkuju. Ale jak jsem přišel o paměť?"
"Když jsme se vraceli, obloha už byla temná. Cesta metrem moc nezabrala, a když jsme se připravili k výstupu, stál tam on. Jakmile se dveře otevřeli, nedokázala jsem tě udržet. Strhla se rvačka. Pořád jsem křičela a snažila se to zastavit. Vy jste nepřestávali a rvali se dál. Zvuky úderů se šířily metrem a krev kapala na zem. Lidé utíkali, nikdo se nesnažil pomoc. Zavolala jsem policii, ale už bylo pozdě. Moc jsem to nepostřehla, ale nějak se mu podařilo tě shodit do kolejiště. Spadl jsi hlavou na kolej a ihned usnul. Ten bezdomovec utíkal, a když přišla police, už byl pryč. Pomohli mi tě vytáhnout ven a odvézt do nemocnice. Měla jsem takový strach o tebe!"
Erikovi se vrací paměť, objímá Sáru a za všechno děkuje.