Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Čas, kdy jsem měl múzu nepředstavitelné krásy přímo před očima, je už dávno pryč, a já si byl téměř jist faktem, že co na očích není, to z mysli sejde. Bohužel je to už nějaká doba a já si krásu své múzy připomínám ve vzpomínkách, a to tak často, že se dá říct, že se stala vodou mého dne, životem pro mé tělo a energií pro mou duši. Nevím, jaký by byl život bez vzpomínek, které mi její přítomnost do života vnesla. Netroufám si ani soudit, jestli by byl lepší nebo horší, jen vím, že ona je mou motivací pro věci, které jsem neudělal. Je tím nutkáním, jež vás žene dál, ale jehož se bojíte do takové míry, že vás drží na místě a vy jste jen socha, natahující své srdce po někom, kdo si vás prohlíží a stojí na dosah. Slyšíte jak mluví, cítíte její vůni, prožíváte její úsměv a štěstí, ale nic nedáte najevo, protože strach z její dokonalosti je tak silný.

A já věřil, že láska člověka nepřímo ovlivnit nemůže. Poté, když jsem si uvědomil, že se směji stejnému humoru, sleduji stejné filmy jako ona a věci, které bych dříve neobdivoval, se staly neuvěřitelnými a dechberoucími, mi došlo, jak moc člověka ovlivní. To vše člověku přinese láska. Hluboká láska vám může změnit život tak, že přestanete být sami sebou. V jednu chvíli se stanete dokonalou bytostí, kterou vidíte ve svém milovaném. Už žádné unikání. Jste tím, co máte za bezchybné a vy se v tu chvíli proměníte z neobroušeného kusu kamene na opracovaný drahokam nevyčíslitelné hodnoty, a to jen proto, že nejste sami sebou.
Časem jsem si začal uvědomovat fakt, že můj drahokam má pukliny a na povrch se dere opět ten starý neopracovaný kámen, jenž dosud v životě nenašel jméno. A s těmito puklinami se na světlo dostává i otázka. Skutečně se tak moc nemáme rádi, že se milujeme jen ve chvílích, kdy nejsme sami sebou? Ve chvílích, kdy se schováváme za cizí identitu a kdy se snažíme žít v někom, kým nejsme? Je tedy láska jen zrcadlo, které nám ukazuje odraz toho, kým skutečně nejsme s tím, že jsme za tento odraz šťastní, protože kdo by miloval člověka, o němž už přece vše ví. Myslím však, že tento pohled není zcela správný. Protože pak vyvstávají otázky typu: Ale když jsem skutečně jen bezcenný kámen, tak co ve mně vidí můj protějšek? Vidí ve mně stejný drahokam, který vidím já v něm, vidí i tu možnost schovat se za něj a milovat ho tak, jako já ten jeho.
Z toho lze usoudit dva závěry. Prvním je, že láska drží člověka v nepředstavitelné lži, nutí ho ztrácet sebe samého. Druhým je, že láska odhaluje skutečnou podstatu, kterou sami v sobě nejsme schopni vidět, ale ostatní jsou ochotni nám ji pomoci nalézt v drobnostech, o kterých ani nevíme, že máme.

Myslím, že každý člověk se stává ve správných rukách dokonale opracovaným drahokamem a nezáleží na tom, jak sami sebe vidíme, protože láska není klam, v klamu se udržujeme my. To proto, že si neradi dopřáváme pocit úplnosti a klidu. Nebýt lásky, kterou jsem zažil, dosud bych nevěděl, kým skutečně jsem a čeho si na sobě mám vážit. Došlo mi, že kdybychom v sobě uměli vidět i to, co v nás vidí jen ostatní, kteří si nás váží a milují, náš život by byl přeci jen o kousek lehčí.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/zamyslenia/a-ze-ma-laska-vyznam.html