Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdo jsou vlastně důchodci? Jsou to lidé, s nimiž se setkáváme každý den a nikdy si jich nemůžeme nepovšimnout. Někdo je za tuto zkušenost rád, jiný nikoli, k tomu se snad ještě dostaneme. Ale i tak se opět ptám, co jsou ti důchodci doopravdy zač? Celkem jednoduchá otázka, za kterou se však skrývá o trošku složitější odpověď. Seniora si každý nejspíše představí jako starého člověka pobírajícího peníze od státu. Většinou se dožadují nejrůznějších slev, privilegií, práv a předností, neboť jsou prý již staří a nemocní. Musím ale uznat, že tito lidé toho museli ve svých životech hodně zažít, ať už toho dobrého či zlého, v hodně očích by se tak mohli jevit jako hrdinové a vzory.

K tomu, abychom si o dnešních důchodcích udělali nějaký obrázek, by bylo dobré popsat si alespoň jeden obyčejný den našeho důchodce, anebo - lépe řečeno - pojďme se podívat na normální den seniora tak, jak ho vidím já, jak si jej představuji...

Ráno vstanou, stejně jako všichni ostatní, možná jen o trochu později a pomaleji. Ale jelikož je čas netíží, mohou si v klidu a pokoji připravit snídani a občerstvit se. Následovně se ustrojí a vyrazí do městských ulic. Nemohoucně stojí na nedaleké autobusové zastávce s hůlkou v ruce. Hned jak autobus městské hromadné dopravy přijede, hůlku div neodhodí a už si to ženou k autobusu naplněného lidmi. Poté, co se prostrkají celým autobusem a někdo mladší jim neochotně uvolní místo na sezení, se s hlasitými narážkami posadí a po celou cestu se pak hlasitě baví s ostatními důchodci; mají skutečně velmi mnoho pestrých témat, nejčastěji však hovoří o nemocech, o tom, kdo a kdy byl u lékaře, jak se proti nim všichni spikli, pomlouvají dnešní dobu a probírají své děti, vnoučata i pravnoučata. Rádi též hubují všem ostatním, nacházejícím se okolo nich, že se na ně, kupříkladu, nehezky podívali. Většinou tito důchodci vystupují hned na následující zastávce, takže se po třech minutách zase zvednou, probojují se autobusem ven a míří si to rovnou do obchodního domu. Mají přesně předem vytipovány ty nejvýhodnější akce, a kvůli nim klidně před obchodem vytvoří zástup ještě dříve, než vůbec otevře. Pak nevraživě stojí s nákupním košíkem a vráží do všeho, co jim stojí v cestě.

V žádném případě nechci těmto lidem křivditi či něco podobného. Ba naopak, já osobně seniory obdivuji, jen mi občas jejich chování přijde takové legrační, vám snad ne? Myslím si, že bychom si jich všichni měli vážit a ctít je, neboť - alespoň se domnívám - tak tomu bylo snad již od pravěku... Můj osobní obdiv zaujmou hlavně důchodci, kteří i při svém úctyhodném věku nezahodí svůj elán jenom tak za hlavu a dokáží dělat velké věci - pracovat, sportovat či se věnovat umění... A i když nějakého důchodce stáří a nemoci téměř porazí, měli bychom se o něj postarat a ne jen tak jej odložit do domova důchodců, kde by se pak daný člověk mohl cítit nemilovaný, i když je pravda, že v některých případech to ani nemůže býti jinak. Líbilo by se snad vám v domově důchodců?

Podle mě to jsou velice zajímavé a pozoruhodné bytosti, nikdy nevíte, co udělají. Někteří z nich stále žijí podle jejich starých dobrých zásad a vše nové a moderní jen kritizují či odsuzují. Pak tu jsou ale i moderní senioři, kteří jdou s dobou. Takoví se oblékají do módních trendů, vlastní chytré dotykové telefony a počítač ovládají skoro lépe než jejich vnoučata.

Existují i důchodci, kteří v osmdesáti letech jsou stále svěží a klidně i aktivně sportují. Většina českých důchodců stráví, podle mého názoru, téměř všechny své poslední dny celkem nudně - sedí doma v křesle u televize nebo si čte noviny či knihu. Ale najdeme i seniory, kteří stále pracují, i když nemusí a snaží se využít svůj volný čas nějak efektivně - cestují, chodí na procházky, učí se novým věcem...

Žádným důchodcům bychom neměli míti nic za zlé, neboť i my takoví jednou budeme. Ačkoliv pravdou zůstává, že naše generace se nejspíše důchodu ani nedožije, ale to je zase na jiné zamyšlení...