Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Já, stejně jako ostatní, počítám s tím, že se jednou dostanu do situace, že budu otcem dcery nebo syna - nebo dokonce více dětí - a ti budou mít zase své děti, což budou má vnoučata, a pomalu bude nastávat doba, kdy se stanu dědečkem. Není to zrovna dobrá vyhlídka, ale i s tímto pocitem se budu muset sžít.
Dokud jsem v tomto věku, mohu stále jen přemýšlet, jaký budu, nebo jaký bych chtěl být, ale k ničemu mi to asi zatím stejně nebude. Mohu si z toho vzít pouze ponaučení.
Napadá mě přitom velké množství věcí, jaký bych jednou chtěl a nechtěl být. Jako první věc mě zajímá, jak budu asi vypadat a jaký bude můj tělesný stav. Ve stáří bych rád vypadal tak, aby na mně nebyl poznat můj věk. Obličej by měl být bez vrásek, vlasy dlouhé, bez šedé barvy. Dále bych chtěl mít všechny zuby, abych si je nemusel nechat dělat nové nebo mít nasazovací. Ale také hlavně abych mohl normálně jíst. Postavu bych měl mít sportovní. Ale jak asi budu doopravdy vypadat? Vlasy budu mít zšedlé skoro určitě. Na obličeji budu mít jednu vrásku za druhou. Zuby mi začnou vypadávat a nakonec nebudu mít žádné. Problémy s klouby nebudou žádnou výjimkou a hůlka se možná také bude hodit. Nevím, která část bude pravdivá, ale doufám, že ta první.
Další věcí je hudební žánr. Samozřejmě jako většina lidí v mém okolí neposlouchám hru na dechové nástroje a hudbu tuto alespoň z části připomínající. Ale copak vím, co se stane za tu dlouhou dobu mého krátícího se života? Co se vlastně stane, když já budu stárnout? Určitě přijde mnoho starostí a s ním i změna života. To bude podle mě hlavní věc na změnu všeho, co se bude dál dít. Začnu se stávat tím staříkem, jenž nadává dětem v autobuse kvůli jejich velkým batohům na zádech, které prý zabírají dvě místa? Doufám, že snad takový nikdy nebudu. Dotkne se změna dokonce i té hudby? Začne se mi líbit styl hudby, jaký bych nikdy neposlouchal, oblečení, jež bych na sebe nikdy předtím neoblékl a jiné základní věci? Tohle vše je pouze otázka budoucnosti a mé povahy. Ale v této době přece jen doufám, že nebudu takový starousedlík, ale budu poslouchat skoro stejnou hudbu jako teď.
Určitě jako dědeček bych chtěl být dobrý. Prostě takový, aby když rodiče mých vnoučat řeknou, že se jede za dědem a za babičkou, aby děti nehořekovaly, že pořád musí poslouchat ty dědovy zastaralé názory. Snažil bych se jim vyjít vstříc ve všem, co by bylo zapotřebí. Říkal jim ty říkačky, které mají malé děti tak rády a vymýšlel pohádky, při nichž by vždy usínaly, i kdyby neměly vůbec žádnou myšlenku. Poskakoval s nimi na klíně a představoval si s nimi, že jedeme v traktoru a jiné věci, které by se jim líbily.
Další věc, nad níž do budoucna přemýšlím, je otázka přírody. Už teď se začínají zásoby ropy, zemního plynu a dalších surovin tenčit, avšak jak to bude vypadat za určitý čas? Stále se říká, že se zásoby surovin pomalu blíží ke konci, ovšem to se již říká dlouhou dobu. Kdovíjak to doopravdy je. Třeba až budu dědečkem, nebudou ani auta na benzín a naftu, ale bude se jezdit například na vodu. Budou se vymýšlet i jiné zdroje, na které se dnes ani nepomyslí. Možná se tímto budu v budoucnu zabývat. Ovšem toto jsou pouze moje představy a názory.
Je také možné, že budu zdatný sportovec i přes poměrně vysoký věk. Budu putovat po kraji, který bude již dost zničený chováním lidstva. Voda bude zelená, možná i hnědá kvůli všem těm chemikáliím, jež do ní byly nality. Jediné co bude asi stejné, budou vlnky na vodě, které budou připomínat vrásky na mém zestárlém obličeji.
Až budu dědečkem, tak chci, aby mě měly nejen moje vnoučata, ale také všichni ostatní lidé rádi. A aby nebylo zase úplně vše podle toho, jak si to představuji. Chci být prostě takový normální dědeček.