Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nervozita až agrese, zrychlený tep, bušení srdce, pocení rukou. To jsou nejčastější projevy jedné z mnoha negativních emocí, které ovlivňují naše chování - strachu. Existují různé stupně intenzity, od primitivní nedůvěry přes obavu například ze špatné známky po méně se vyskytující fóbii, kdy se člověk při setkání s nepříjemnou věcí či situací chová nezvykle zoufale až panicky.

Patřím k většině, která se přirozeně bojí. Z vyprávění mých rodičů jsem zjistila, že už odmala jsem se velmi bála tmy a večer při usínání jsem musela mít rozsvícenou lampičku. Přiznávám, že i dnes mi stačí přejít v noci z dětského pokoje do koupelny, abych cítila nepříjemné mrazení na zádech.

Co mi však nahání hrůzu ještě více, je nejistota budoucnosti a smrt. Bohužel tomu nijak nezabráním. Není zrovna jednoduché bojovat s tak silným protivníkem, jakým se naskýtá osud, jenž dokáže přinést nejedno překvapení. Je pravda, že smrt je jediná jistota, kterou člověk na světě má, ale přesto ve mně vyvolává pocit bezmoci a beznaděje. Je možné, že příčinou tak častého rozjímání o smrti jsou rostoucí zprávy o blížícím se konci světa v masmédiích.

Výsledkem mého uvažování je, že jsem docela velký strašpytel. Ale kdo není? Vždyť i Nebojsu ze stejnojmenné knihy Václava Říhy poslali do světa, aby se naučil bát.