Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Velkou otázku celého lidstva, kterou si lidé kladou od dob Sokratových až dodnes, se v průběhu dějin snažilo vysvětlit mnoho filozofů i badatelů, ale také teologů a mnoho jiných vědců z různých oblastí i různého náboženského vyznání.

V Bibli se píše: "Dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom nese špatné ovoce, nemůže se stát, že by dobrý nesl špatné a špatný nesl dobré."
Jak tomu můžeme rozumět z hlediska morálky, tak abychom se dotkli otázky položené v úvodu?

Svatý Pavel z Tarsu rozlišuje mezi skutky těla a ovocem ducha. To naznačuje, že za neřesti, špatné činy nese odpovědnost samotný člověk, ale ctnosti a dobré skutky jsou zásluhou Ducha.
Aby tedy někdo mohl konat dobré skutky, musí už být zjevně dobrým člověkem. Dobré skutky jsou výsledkem dobrého smýšlení člověka, vycházejí z něj - tomuto vycházení ze člověka samotného říkáme konsekutivní porozumění morálce. Člověk ze sebe neudělá dobrými skutky dobrého člověka, to spíš Bůh znovu tvoří člověka ve svém Synu. Dobré skutky jsou potom ovocem Ducha, který v něm působí, tímto ovocem je mravné jednání ve svém celku. Podle tohoto porozumění neexistuje svoboda rozhodování konat dobro nebo zlo, ale jen duchem darovaná svoboda rozhodnutí pro dobro.

Opakem konsekutivního porozumění je finální porozumění morálce. To si můžeme ukázat na příkladu slavné Prodikovy bajky o Hérakleitovi na rozcestí: Hérakleitos stojí na rozcestí před volbou mezi cestou ctnosti a cestou neřesti. Každá z cest jej láká, protože na ní stojí personifikované ženy. Tím krokem, že se rozhodne pro cestu ctnosti, se stává Hérakleitos ctnostným člověkem. Koná dobro, aby se stal dobrým člověkem, a stává se jím svou vlastní silou - je zde možnost svobodné volby.

Další otázkou je, zda je možné propojit konsekutivní s finálním porozuměním? Tuto otázku si kladl již Aristotelés ve své slavné Etice Nikomachově, když napsal tato slova:

"Někdo by se však mohl tázat, kterak můžeme tvrdit, že ti, kdo jednají spravedlivě, musí se stát spravedlivými a ti kdo uměřeně, uměřenými. Neboť jednají-li spravedlivě a uměřeně, jsou již spravedliví a uměření."

Myslím si, že každý chce být dobrým člověkem, i když jsou i opaky těchto lidí (snad jen v opozici a minoritě)... Spíše než nést dobré ovoce, i když i to by byla výhra, je být jako Hérakleitos, mít tu svobodu si vybrat, a rozhodne-li se někdo pro dobro, ctnost anebo bezvadnost ovoce, pak se mu vše zlé a neřestné může zdát jako absurdní a naprosto zvrácené.
Překračovat linii mezi dobrem a zlem není správné, ale u mnoha lidí to takto je. Moc bych všem přála, aby si vybrali správnou cestu dle svého svobodného uvážení a byli "DOBRÝMI LIDMI".