Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Češi mají obecně rádi tučná jídla plná sádla a mouky. Naše typická jídla jsou pečené vepřové, kyselé zelí a knedlíky, guláš s knedlíky nebo svíčková na smetaně opět s knedlíky. Češi často jedí sekanou a hodně druhů uzeniny stejně jako Němci. Řízek, což je vepřový smažený plátek v obalu z mouky, vajíček a strouhanky, je také velmi oblíbený. Mezi typicky českou polévku se řadí dršťková, mezi české speciality můžeme ještě zařadit špekové či švestkové knedlíky nebo plněné vepřové žebírko. Naše speciality jsou pro návštěvníka ze zahraničí určitě atraktivní a měl by se s nimi seznámit.

Pro naši kuchyni jsou také zcela typické různé moučníky a koláče. Většina se dá běžně koupit v obchodě, například koblihy, buchty, závin, bábovka, vánočka nebo mazanec. Ke známým výrobkům našeho potravinářského průmyslu patří karlovarské oplatky nebo perník z Pardubic.

A co u nás lidé nejraději pijí? Světově známý je náš plzeňský Prazdroj, krušovické nebo litovelské pivo, ale je třeba doporučit také bílé nebo červené víno z našich vinic, karlovarskou Becherovku či moravskou slivovici.

V České republice se typický oběd skládá ze dvou chodů. První chod je vždy nějaká polévka - zeleninová, rýžová, rajská nebo vývar s nudlemi. Hlavní chod tvoří maso, příloha (zpravidla těstoviny, brambory, rýže nebo hranolky) a zeleninová obloha. Jí se společně s kompotem nebo zeleninovým salátem. Moučník po obědě obvykle nemáme, ale k odpolední kávě se vždy dává něco sladkého - jablečný štrúdl, buchty nebo koláč.

Maso může být hovězí (z krávy), vepřové (z prasete), telecí (z telete), jehněčí (z jehněte), skopové (z ovce), drůbeží (z kuřat, slepic, hus nebo kachen), zvěřina (z divokých zvířat jako jelen nebo kanec). Podle toho, jak si maso chcete připravit, může být propečené, středně propečené nebo krvavé.

Co se týče přípravy jídla, maso se může péct v troubě, smažit na oleji na pánvičce, vařit ve vodě či v páře, grilovat, dusit nebo udit.

Sladkosti máme v ČR v sáčcích, žvýkačky v balíčcích, mléko v lahvích nebo v krabicích, máslo ve vaničkách, sirky v krabičkách, sardinky v plechovkách, čokoládu v tabulkách, med ve sklenicích, víno v sudech a pivo v basách.

V naší kuchyni u nás doma máme dlouhou kuchyňskou linku se spoustou poliček na talíře, hrnky a hrnce. Vlevo se nachází dřez a vedle několik šuplíků. V horním šuplíku jsou příbory. Pod dřezem je odpadkový koš. Vedle odpadkového koše máme myčku, vpravo sporák a mikrovlnku. Poslední skříňka napravo v sobě skryvá ledničku, najdeme v ní ovšem také malou spíž. Uprostřed kuchyně stojí kulatý stůl a čtyři židle. Na stole, kde většinou bývá ubrus, je vždycky mísa s ovocem.

Na oběd jsou na stole připraveny hluboký a mělký talíř, polévková lžíce, nůž, vidlička, sklenice, ubrousek a salátová mísa. Odpoledne jsou na stole podšálek s šálkem nebo větším hrnkem čaje, konvička na mléko a cukřenka. Na kávu je tu připraven šálek a podšálek a čajová lžička.

Moje nejoblíbenější jídlo je smažený sýr obalovaný v mouce, vejci a strouhance. Obyčejně ho jím s hranolky a majonézou. Dá se jíst i s vařenými bramborami, ale bez majonézy, tatarky či kečupu to nejde. Někdy ho připravuji doma, ovšem není to tak dobré jako v restauraci. Navíc zůstává pak spousta špinavého nádobí. Jsou potřeba dvě pánvičky a já nerada umývám nádobí. Když jdeme jíst ven, často si ho objednávám, neboť je to opravdu vynikající a levné jídlo. Také mám ráda čínská jídla. Navštívila jsem čínskou restauraci a nemohla jsem si připravené jídlo vynachválit. Mimo jiné mi chutnají i jídla kořeněná, takže mi vyhovuje mexická kuchyně i indické kari. Mám ráda také italské recepty na těstoviny a pizzu.

Když jsem byla malá, nejedla jsem hodně jídel, nesnášela jsem třeba bramboráky a nakládané okurky - teď už je ale miluji. Ovšem stále nesnáším dršťkovou, prejt, jitrnice a jelita, což je podobné skotskému národnímu jídlu haggis. To se mi zdá odporné.

Nejsem příliš dobrá kuchařka, ale někdy musím mamce pomáhat. Umím uvařit pár receptů, jako jsou těstoviny se sýrovou omáčkou nebo pečené kuře s rýží. Je to snadné, ale člověk stráví v kuchyni hodně času a nakonec mu ani tak moc nechutná.

Myslím si, že svým způsobem je vaření ztráta času. Ale co se dá dělat, jíst musíme a stravovat se každý den venku by bylo velmi nákladné. Naštěstí existují přístroje, které náš čas šetří - mikrovlnná trouba, mixéry, mrazáky, myčky apod.

Restaurace jsou sice výborné, avšak drahé. Člověk si může vybrat, co chce, což může způsobit i nevyvážené stravování. Stále si objednává to, nač má chuť, takže si nikdy v restauraci neobjedná třeba čočku, pokud není její zarytý milovník.

Ani ve školní jídelně to nebývá špatné, ale musí se počítat s malým (nebo žádným) výběrem jídel a frontou. Někdy nejsou porce dost velké a musíme žádat o přidání. Mám sice ráda domácí stravu, avšak nevýhodou je, že se pak musí umývat nádobí.