Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Snad každá malá slečna někdy alespoň na chvíli zatoužila být princeznou. Ovšem já jsem byla vždycky jiná, radši než s panenkami jsem si hrála s bratrovými autíčky nebo se stavebnicí Cheva. Vždycky jsem radši snila o zaměstnání pilota nebo popeláře. Jak šel tak čas, začala jsem ovšem už přemýšlet trošku víc reálněji.

Od první třídy jsem chtěla být veterinářkou. Jenže při zjištění, že se mi při pohledu na krev dělá nevolno, jsem tuto možnost musela zavrhnout.
V šesté třídě mě zase chytla představa, že by ze mě mohla být kadeřnice. Tenhle sen se mě držel opravdu dlouhou dobu, vlastně až do poloviny deváté třídy, kdy jsem se těsně před podáním přihlášek na střední školu rozhodla, že půjdu na gymnázium. Přihlášku jsem vyplnila a odevzdala až opravdu v krajním možném termínu, a tak by si mohl kdekdo myslet, že jsem rozhodla o svém osudu. Ovšem opak byl pravdou. Gymnazijní prostředí mi vůbec nesedlo, a tak jsem si vymohla změnu školy. Jelikož jsem ale nechtěla dojíždět, neměla jsem moc možností na výběr. Nakonec jsem si zvolila střední průmyslovou školu - ano, na dívku celkem netypické. To dokazuje i to, že na škole máme celkem jen sedm děvčat, což je ovšem i tak na tenhle typ školy celkem hodně. Já se zde však cítím jako ryba ve vodě, a není divu, když jsem vyrůstala mezi kluky a jako malá jsem taky žádná princezna nebyla...
A teď, když se mílovými kroky blížím k maturitě, říkám si, co ze mě vlastně jednou bude. Doufám, že se dostanu na vysokou školu, protože bych chtěla studovat psychologii, ale kdovíjak to všechno nakonec dopadne.