Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• zamyšlení nad zvoleným citátem formou příběhu

Píše se 20. října, malá Lucka jde ze školy domů. Kráčí z černé budovy, ve které nechala svůj úsměv, svou radost. Směřuje do rodinného domku, jejího útočiště. Už odemyká dveře, svléká si promoklou bundu, její oči směřují k zemi. "Proč?" ptá se sama sebe.

Její rodiče už jsou dávno doma. Mamka pracuje ve škole jako psycholožka. Zato táta je profesionální hráč na trumpetu.
"Tak slečno, jak bylo ve škole?" tážou se jí.
"Ale jo, dobře," snaží se odpovědět přesvědčivě Lucka.
"Tak pojď za námi," zavolají si ji do kuchyně. "Co jsi tedy dostala? Dobře znamená za tři," řekl táta.
Lucka se začervená a zastydí, rodiče netuší, že dostala nedostatečnou.

Hlavou se jí honí všelijaké myšlenky, ale ty nejhlasitější napovídají: Dařilo se mi moc dobře, nakonec jsem dostala výbornou, takže bych mohla jet na ten výlet do pražské ZOO! Jiné myšlenky jdou rázem do ústraní: Dostala jsem za pět, takže žádná ZOO, ale domácí vězení by z toho bylo!
Myšlenky jako by se hádaly a praly. Ale nakonec chtivost zvítězila. "Dařilo se mi moc dobře, nakonec jsem dostala výbornou."
"No né," zaradují se rodiče. "Tak to bys tedy za odměnu mohla jet na ten výlet do pražské ZOO, viď?" povídá táta Radim.
Lucka se sebere a jde se balit na cestu, vyráží se už zítra ráno, sraz je před školou. Co když se ale dozví pravdu, vrtá hlavou Lucce i po výletu do ZOO.

Lucka rodičům lhala. Měli společnou dohodu, že když se řádně naučí na hodinu přírodovědy, může jet do ZOO se svými kamarádkami. Místo výborné však dostala tu nejhorší známku, jakou mohla. Ten výlet si náramně užila, jenže neprávem. Teď nemůže spát, domů chodí se strachem, že její rodiče o něčem ví. A navíc se blíží třídní schůzky. Rodiče si myslí, že mají doma poctivou dcerušku. Lucka už nemůže, má strach. Lituje toho, že se pořádně neučila a místo toho hrála hry na počítači, a pak také toho, že lhala svým rodičům. Chtěla by čas vrátit zpět, ovšem to už nejde. Snad hodinu ležela na své posteli a brečela, co to provedla. Tu si uvědomila, co to dělá. Posadila se, utřela si slzy, vzala si kus papíru a dala se do psaní.
Za prvé: Opravit si známku a nechat to být?
Za druhé: Přiznat se rodičům?
Za třetí: Opravit si známku, přiznat se rodičům a odhlásit se z dalšího výletu do ZOO?

Lucka si napsala na papírek, jak by mohla dosáhnout napravení své chyby. Měla v sobě to odhodlání hned s tím začít.
Pojďme i my se nad sebou zamyslet.

1. Už jsme něco takového někdy udělali?
2. Jak jsme se cítili? Byli jsme šťastní?
3. Pokusili jsme se svou chybu napravit?

Víte, lež má krátké nohy. A naši přátelé se s námi nepřestanou bavit, když se jim přiznáme, ať už je to cokoli, jsou to přeci naši přátelé. Strach je nemoc špatného svědomí, které nás hodně ovlivňuje. Naše svědomí nám pomáhá zachovat se v dané situaci správně. Zkusme mu více naslouchat!