Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kde to vlastně žijeme? Kde jsme se tu vzali?
Žijeme na planetě Zemi, staré přes 4,6 miliard let. V dnešní době ani vědci neví, jak jsme se zde objevili a ani proč tu vlastně jsme a jaké máme poslání.

Představme si situaci, jak vše mohlo vzniknout z jediného výbuchu, takzvaného velkého třesku? To je dnes zásadní otázka pro vědce, kteří se jí zabývají. Tuto otázku by si měl položit každý z nás.
Proč tu žijeme a kdo vlastně jsme? Podle mého názoru zde žijeme z vůle něčeho silnějšího, než je lidské pokolení a vesmír samotný.
A kdo vlastně jsme? Jsme vyspělí, primitivní druh savců. Jsme lidé.

Příroda nám připravila na cestu za poznáním různá tajemství, která čekají na svého objevitele. Existují různé teorie zákonů fyziky na Zemi. Například známý fyzik, Isaac Newton, již v 18. století řekl, že na Zemi a na každého z nás působí gravitace. Albert Einstein sepsal rovnici teorie relativity E = mc². Nebo třeba Galileo Galilei řekl: "A přece se točí." Je to známá věta o rotaci Země. To řekl již v době renesance, tedy v období kolem 15. století. Ale proč tyto zákony vlastně jsou? Myslím si, že třeba díky gravitaci se nevznášíme ve vzduchu, ale chodíme po povrchu Země. Ale i tak se dá uvažovat nad tím, že pokud by to Newton neřekl, tento zákon by objevili později, ale gravitace by tu byla i tak. Dále se dá uvažovat i nad tím, kdyby třeba někdo pokračoval v Archimédově práci matematické analýzy, mohli jsme právě třeba žít už na jiné planetě, znát vesmír, mít technologie budoucnosti, ale zase naproti tomu by třeba byla naše matka příroda už zničena a ani bychom tu nemuseli teď právě být. To jsou ovšem jen úvahy, myšlenky a otázky, co by kdyby. A na kdyby se v historii nehledí, nikdo ji už nezmění.

Teprve až ve 20. století se lidstvu podařilo udělat značný krok vpřed. A jak? Pronikli jsme do vesmíru. O to se snažili dvě velmoci té doby, USA a SSSR. Poprvé obletěl Zemi Rus Jurij Gagarin. Ale na měsíci přistáli první Američané. Toho dne, 20. července 1969, stanul na Měsíci první člověk, Neil Armstrong, kde pronesl onu slanou větu: "Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo." A měl vůbec pravdu? Ano, to měl. Od té doby se do vesmíru proniká hlouběji a hlouběji, zatím třeba jen dalekohledem, ale i tak je to úspěch.

Ano, byla řeč o dnešní době, kdy se do vesmíru s novými technologiemi proniká čím dál snadněji. Máme mnoho satelitů i družic na oběžné dráze, různá výzkumná vozítka na Měsíci. A začínají se zkoumat i nové planety, způsobilé k životu.
To nám nestačí naše planeta? Nestačí, lidé jsou primitivní, tedy i chamtivý druh, nestačí nám, co máme, nevážíme si toho. Život na Zemi nám byl darován a toho by si měl každý vážit. Planeta není jen naše, žijí na ní i další zvířata a rostliny. A co my děláme? Utlačujeme je. Ale to je velký omyl, my jsme jen hosté, kteří mají dar tu žít, nic víc. Je to také jejich planeta, tak proč jim k tomu nedáváme dosti prostoru?

Ale vraťme se zpět. Dnes se tedy zkoumá i rudá planeta Mars. Je na ní možné jednou stanout a žít? Tuto otázku si vědci kladou již dlouho. Podle mě je to možné, přeci jen se tam našla zmrzlá voda - a z čeho vznikl život na Zemi? Z vody přeci. V ní se vyvinuly malé bakterie a z nich poté život, jak ho známe již dnes. Technologie jde v dnešní době velmi dopředu a rychle se vyvíjí, tudíž je možné, že už vnoučata našich dětí budou moci žít i tam. A tímto vyvracím úvodní citát, jelikož podlé mé úvahy je možné osídlit i jiné planety. Je možné žit na jiné planetě, než je ta naše modrá; nebo jak si někteří myslí, planeta lidstva, ale to není pravda.