Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• zamyšlení inspirované uvedeným citátem

V životě procházíme různým obdobím. Mění se naše city, touhy, nálady a potřeby. Pro malé dítě je důležitá láska rodičovská, poznává vše nové kolem sebe díky svým blízkým, svým rodičům. Rodiče malého človíčka milují a malé dítě miluje zase své rodiče. Hledá v nich jistotu a oporu. Pokud dítě lásku postrádá, je poznamenáno na celý život, je to rána, která se už nikdy nezhojí.

Rozum a cit? Tato dvě slova v životě mladého člověka nejdou ruku v ruce. Převažuje hledání a láska k partnerovi. Rozum stojí opodál a vyčkává, až přijde jeho čas.

Moje dcera se zamilovala. Zní to jako klišé. Ale co prožívá dcera? Nejkrásnější dny svého života? Náhle se může objevit první hluboká rána v jejím srdci. Zklamání z lásky. Z lásky, jíž právě tolik obětovala. Vše šlo stranou, rodina, škola, kamarádi... Bez lásky není najednou nic, jen prázdnota. Ta láska byla tak voňavá, sladká a zklamání je tak hořké a trpké zároveň. A rozum? Ten stále nepřichází, nepřišel ještě jeho čas, nebo jsme ho už nadobro ztratili? Rozum by nám určitě dal nějakou odpověď - třeba: "Nic si z toho nedělej, přijde jiná láska a o to víc sladší a voňavější." Místo rozumu ale přichází řada otázek. Proč mě opustil? Co jsem udělala špatně? Nejsem pro něj ta pravá? Odpovědi jen těžko budeme hledat. Možná by nás mohla uspokojit odpověď: "To je život."

Lásce obětuje řada teenagerů vše, v těch nejsmutnějších případech i svůj život. Na začátku vztahu doufají, že svou lásku nikdy neztratí a hltají ji plnými doušky. Jsou mladí, nerozvážní, zamilovaní a užívají si života, ale zároveň jsou mnohem víc zranitelní než dospělí, kteří často dětem vyčítají, že kvůli lásce ztratily rozum.

Po lásce v mládí nastupuje rozum v dospělosti. Své dceři říkám: "Jsi dospělá, rozvážná, zodpovědná, střídáš práci, domácnost, děti..."
"To je přece málo, něco mi chybí. Kam se ztratila ta láska, ten cit, kterému jsem v mládí tolik obětovala?"
Je přece opět tady. Najednou se láska zase objevila, snad pomůže dceři dostat se z toho stereotypu každodenních povinností. Ale co teď? Už je tu přece i ten rozum. Má si nechat lásku, nebo rozum? Nemůže jí nikdo poradit. Musí se rozhodnout sama. Rozhodnutí je na celý život. Pokud udělá chybu, nemůže ji už nikdy napravit. Čas nemůžeme vrátit a ten krásný cit se někam rozplyne a my už nebudeme mít příležitost najít jinou velkou lásku. Nebo ano?

V životě procházíme různým obdobím. V každém období života prožíváme lásku, ale záleží na každém z nás, jak si s láskou poradíme. Ten, kdo nemá lásku, nemá nic. Lásce musíme vždy něco obětovat, někdy přinášíme malé, jindy větší oběti. Kdo ztratí lásku kvůli rozumu, je to jen jeho rozhodnutí, a to rozhodnutí velmi bolí. Nemůže se s tím dlouho vyrovnat. Říká se, že vše zahojí čas. Některé rány ale bolí dlouho...