Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kromě zpochybňování mé existence, přemýšlení nad věcmi, které se nestanou a snění o otázkách, co nikam nevedou, se toho v zásadě určitě změnilo hodně. Ale já to nepostřehnu, sotva si pamatuji, co bylo dneska, natož včera. Posledních pár let se mi zdá všechno vzdálené, jako kdyby se to odehrálo za tlustým špinavým plexisklem. Všechny pocity, nálady či podněty jako by se mne netýkaly a šly skrze mě.

Vypěstoval jsem si mnoho špatných návyků za poslední rok. Když se snažím už něco pořádného udělat, tak se mi to nedaří, a když už něco dělám, tak se mi do toho zase pletou věci, co jsem chtěl dělat předtím a nešly mi, takže v závěru neudělám nic dobře. Cítím se slabší, hloupější, často zapomínám věci, které jsem vždycky věděl, ale najednou jsou fuč.

Bojím se budoucnosti, nevím, co mám dělat. Co budu dělat za pár let, změním se? Budu stejný? Budu to vůbec já?
Vzpomínám na staré časy, kdy to dávalo ještě smysl, kdy jsem věděl, co vůbec dělám. Chtěl bych se vrátit tam, kde jsem začal a zkusit si to znovu a lépe. Nostalgie je těžká droga...

Jinak to zase tak strašné není, dělám pořád to stejné co předtím, možná jsem se v tom i zlepšil. Začal jsem obchodovat na Fiverru se službami - pár stovek týdně mi to hodí. Potom jsme s kamarádem začali vytvářet aplikace pro mobily na objednávku. Je to celkem sranda. Já jsem manažer, sháním zakázky a zákazníky, on dělá skripty. Rovněž jsem začal trochu investovat do kryptoměn, ale nic moc z toho zatím nevyšlo.

Z metalu a rocku jsem přešel na experimentální rock a z něho pak na punk, abych nakonec skončil až u jazzu a blues. Je to zajímavé poslouchat tolik žánrů najednou. Každý má své kouzlo, svoji melodii, své silné stránky, kvůli kterým ho mám rád. Bohužel jsem se teď moc nevěnoval pianu, ztratil jsem zájem, protože klávesy, které jsem si koupil před dvěma roky, jsou již opotřebované, strašně to cvaká a nezní to tak dobře jako od ostatních.

Doufám, že další rok bude alespoň o trochu reálnější.