Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Toto téma je velice obsáhlé. Nelíbí se mi egoismus, pomluvy, kombinace puntíků s proužky, bezdomovci v tramvaji, přeplněné dopravní prostředky a je toho ještě mnohem víc. Ale existují věci, u kterých stačí pouhé pomyšlení a začne vám běhat mráz po zádech.

Jedna z těchto věcí je ranní vstávání. Znáte to, když si večer ve všední den s kamarády zajdete do kina, hospody nebo jenom na procházku. Ale neužijete si to! Protože celou dobu myslíte na to, jak vám druhý den v šest hodin ráno zazvoní budík. A jediná obrana proti jeho příšernému zvonění je to, že vstanete z vyhřáté postele a vypnete ho. Ale po probdělé noci s kamarády nebo s učením je opravdu těžké vstát. Jste nevyspalí a nevrlí. Bodejť by ne, když musíte vylézat z vyhřáté postele, začít fungovat a přemýšlet. A ještě k tomu všemu k vám vtrhne nervózní rodič, křičí na vás, ať vstáváte, že nestíháte. Vy máte sice času ráno dostatek, ale pro to rodič nemůže mít pochopení. Začne roztahovat rolety, stahovat vám peřinu a hlasitě prohlašovat, kolik je hodin. Pak zjistí, že sám nestíhá, a tak vyletí ven z pokoje a začne hledat klíče od auta, aby mohl co nejrychleji odjet. Většinou je nenajde, ale to je jasné, protože když hledáte věci ve spěchu, nemáte šanci je najít. A proto na vás začne křičet a obviňovat vás z toho, že jste mu ty klíče někde ztratili nebo dokonce schovali. A je si jistý tím, že jste to udělali právě vy, protože jste naposledy v jeho autě byli vy. Jste si jistí, že jste ty klíče určitě vrátili na správné místo, ale řeknete-li to, obviní vás akorát z drzosti.
A u této věci bych se chtěla zastavit. Patří totiž také mezi ty, které se mi nelíbí a nemám je ráda. Falešná obvinění.

Stává se vám to také? Jste na sto procent přesvědčeni o tom, že jste udělali věc, o kterou vás někdo požádal přesně tak, jak bylo řečeno. A máte k tomu i svědky! Vrátím se třeba k těm klíčům. Vezmete je z místa, kam je váš rodič naposledy uložil (věšák na klíče). Jdete do auta. Vrátíte se zpět a klíče položíte na místo, ze kterého jste je vzali. A druhý den slyšíte rodiče, jak křičí, kam jste mu dali klíče, proč nejsou na tom stole, kam si je večer uložil. A vám nezbývá než rodičovi připomenout to, že si klíče večer neuložil na stůl, ale pověsil si je na věšák na klíče. A rodič vás odrazí tím, že vás začne obviňovat z toho, že mu lžete a ať si z něj neděláte blázny.
Nebo třeba když někam uklidíte nějakou věc, třeba knížku do knihovny. Jak ji ale rodič hledá, nemůže ji najít, protože hledá ve druhé poličce místo ve třetí, o které vám řekl, že tam tahle knížka patří.
Tahle situace většinou končí tím, že je rodič nucen přiznat vaši pravdu. Ale nevysloví to nahlas. A pro jistotu s vámi moc nemluví, aby nevyšlo na povrch, že náhodou neměl pravdu.

Je ještě řada dalších věcí, které nemám ráda, a mohla bych je vypisovat snad celý život, ale to by bylo příliš dlouhé a nezáživné. Jenže některé věci nemám ráda natolik, že by podle mě stály za zmínku. Nelíbí se mi, když musíte být doma, protože jste nemocní. Bolí vás sice v krku, máte rýmu, která mně osobně dohání vždy k šílenství, a máte taky teploty. Rodiče vás pošlou k doktorovi, i když je přesvědčujete o tom, že je to jen viróza a že to za pár dní přejde. Doktor vám dá prášky, které chutnají a mnohdy i voní úděsně (to je mimochodem další z věcí, jež nemám ráda) a ještě vám řekne, že máte zůstat do konce týdne doma. Pár dní je to docela zábava, ale potom už to začíná být nudné a zdlouhavé, a to opravdu nenávidím.

Anebo se mi nelíbí, když je ráno a vy jste náhodou vstali včas a čekáte na tramvaj. Měla jet už před pěti minutami, ale pořád nejede. Čekáte šest minut, sedm minut a na zastávku přijíždějí jen samé jiné tramvaje. Tramvaj přijede o osm minut později, je úplně plná a ještě v ní sedí bezdomovec. Ten zápach je hrozný a line se celým vagónem. Ještě pro jistotu je na vás namáčknutá obézní paní, jejíž parfém je použit v nadměrném množství. Vždy když se mi něco podobného stane, nejraději bych se propadla, tohle prostě opravdu nemám ráda!

Taky se mi nelíbí, když mi někdo čte přes rameno. Dohání mě to k šílenství a dotyčný není obvykle schopný pochopit, co vedlo k tak náhlé změně mého jednání. Je zcela marné vysvětlovat mu, že to nemáte rádi, člověk, jemuž tohle nevadí, to stejně nikdy nemůže pochopit, jenže tak už to prostě v životě chodí a my se s tím musíme smířit. Lidé si obhajují své, leckdy zcela nesmyslné názory a nápady, činí to z různých důvodů a má to jiné následky, ale s tím se člověk musí smířit, i když mně osobně se to nezamlouvá.

Tohle jsou věci, které se mi nelíbí, a opravdu je nemám ráda. S těmito věcmi se člověk potkává často, možná by nám bylo lépe, kdyby věci, jež rádi nemáme, nadobro zmizely z povrchu země, ale to by bylo na světě jen dobro a člověk by se musel jen radovat - a to by byla podle mě nuda. Na světě musí existovat věci, které se nám nelíbí a které nemáme rádi, jinak by to snad ani nebyl život.