Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mnoho lidí není pokřtěno a nikdy nebylo v kostele. Myslí si proto, že nemusí dodržovat desatero. Hloupost! Vždyť desatero vyjadřuje takové základní zákony, kterými by se člověk, ať už věřící či ne, měl řídit. Možná, že si jejich dodržování ani neuvědomujeme. Tak například zabil už někdo z vás někoho? Já tedy osobně ne a ani to nemám v úmyslu. Pro pořádek dodržuji 5. přikázání "Nezabiješ!" Přestože někdy řekneme "Já bych tě zabil", nikdy to nemyslíme vážně. Zamyslela jsem se hlavně nad prvními třemi přikázáními. Jsou to podle mě ty, které pro někoho nemusí být dost jasné a nad kterými bychom se měli každý sám za sebe zamyslet.

1. "V jednoho Boha věřit budeš." - nejspornější z desatera
Nevím, jak Bůh vypadá, či snad jestli vůbec je! Jako malá jsem si ho představovala jako starého vousatého pána, co sedí na zlatém trůně a na obláčcích pluje po nebi. Na každého vidí a všechny kontroluje. Každý ať si ho představuje, jak chce. Neřekla bych, že je to důležité. Podstatnější je uvědomit si, proč je nebo proč si ho lidé vymysleli.
Nikdo z nás s určitostí neví, jak vznikl život na zemi, jak starý je vesmír a hvězdy v něm, proč žijeme. Nebo proč vypadáme zrovna takhle. Ani lidé v minulosti to nevěděli, proto si museli vymyslet někoho s nadpřirozenými schopnostmi. Někoho, kdo je příčinou všeho. Vzpomněla jsem si na jednu věc a věřím, že souhlasíte s mnou, že je to pravda: Daří-li se někomu, může za to Bůh, ale jen co se mu dařit přestane, mohou za to ostatní lidé.
Tohle přikázání také říká: "V JEDNOHO Boha věřit budeš." Egypťané, Řekové a třeba Seveřané vyznávali polyteizmus. Ctili boha slunce, války nebo moří. A podávali mu oběti. Nevím, čí víra je pravdivá. Přikláněla bych se ale spíše ke křesťanství. I když ne ke všem názorům. Já věřím, že Bůh je v nás jako naše svědomí, jenž nám říká, co je správné a co ne. Rozhodně nevěřím tomu, že mě Bůh potrestá potopou nebo že zařídí konec světa. Potrestá mě leda tak, že budu muset zpytovat své svědomí a napravit případnou chybu. V takového Boha věřím já a asi ještě dlouho budu.

2. "Nevezmeš jména Božího nadarmo." - nejporušovanější
Za předpokladu že nepoužíváme sprostá slova, je v normální mluvě většiny lidí každou chvíli slyšet PANE BOŽE nebo MARIA PANNO apod. Když mluvíme, ani si to neuvědomujeme. Ale ouha! Jakmile bychom měli dialog sepsat, tak by nás asi za chvíli hodně udivovalo, kolikrát jsme za tak krátkou dobu stihli oslovit Boha, Ježíše nebo Marii.
Musím ovšem uznat, že bez tohoto oslovení by to asi nebylo někdy ono. Vždyť pokud řeknu pouze: "Zase úkol?", jedná se o obyčejnou otázku, při které se divím, jak je možné, že už zase budu muset psát úkol. Avšak když řeknu: "Pane Bože, zase úkol?", dávám tím jasně najevo, že mě to pěkně štve a že už tak mám dost učení.
Křesťané na desateru lpí a neustále peskují někoho, kdo tohle přikázání porušuje. Kdyby se za to mělo trestat, tak bychom se z toho zbláznili úplně všichni. Nechci tím ovšem říct, že je správné oslovovat Boha za každým slovem. Ale zní to mnohem lépe, než kdybychom mluvili sprostě. Je ale potřeba tohle omezit. Ani to se totiž hezky neposlouchá.

3. "Pomni, abys den sváteční světil."
Neděle je spojena s návštěvou kostela. Každý křesťan by tam měl být. Měl by se pomodlit a uvědomit si svoje hříchy. Poslechnout si kázání a nějaký úryvek z Bible. Udělat křížek, vzít si hostii a jít domů. Někteří tam jdou, odříkají modlitbu, usnou při kázání, unaveně hodí rukou, jako že dělali křížek a odejdou. Přiznám, že jsem to dělala stejně. Jsem pokřtěná. Nijak to ovšem na mě není poznat. V Boha jsem asi nikdy doopravdy nevěřila. A náboženství pro mě byla hodina, kde jsem si napsala úkoly na druhý den. Z pohledu křesťanství je to samozřejmě špatně. Ale na druhou stranu, proč bych měla být někde, kde mě povídají o něčem, o čemž jsem přesvědčená, že není pravda?
Teď už vím, že to asi mělo smysl jednou týdně chodit do kostela a zamyslet se alespoň na chvilku nad tím, co jsem udělala a neudělala správně. Když si představím, že bych byla stejná jako jedna moje bývalá spolužačka, která nemám s kostelem nic společného, připadala bych si dost uboze a hloupě. Neříkám, že vše, co mi tam řekli, si pamatuji, ovšem nějaký výsledek to mělo. Alespoň mám určitou úctu k dospělým. Narozdíl od té holky, o které jsem se zmínila.
Domnívám se, že tohle přikázání není jen o nedělní mši, ale také o zpovědi. Párkrát jsem tam byla. Pomodlila jsem se 3x "Otče náš" a vzápětí doma odmluvila mamce, z čehož jsem se tak pracně vyzpovídala. Vím, že to bylo k ničemu. Přesto se pořád pozastavuji nad logikou, jakou je ta, když se vrah jde z vraždy vyzpovídat a farář ve zpovědnici mu dá jako pokání 50x "Otče náš" a 100x "Desatero". Vrah to udělá. A všechno je smazáno. A on se v podstatě nemusí ničeho bát. A může jít vesele vraždit dál. Tak to není k smíchu, ale k pláči. Zajímalo by mě, kdo tohle vymyslel?