Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V dnešní době si často každý z nás pokládá otázku: "Dnes se zdvořilost nenosí?" Zamysleme se, proč v 21. století není zdvořilost samozřejmostí a proč tomu tak vůbec je.

Začněme od začátku, 20. stoletím. Vzpomínáte na Karla Poláčka a jeho román Bylo nás pět? Hlavní hrdina Petr Bajza byl sice rošťák, ale poslušný k rodičům a zdvořilý k dospělým, i když ne vždy to myslel upřímně. Nicméně zdvořilost v této době byla na prvním místě. Lidé dbali na své vystupování na veřejnosti a vedli své děti k přísné až pokorné úctě. "Ruku líbám," častá Péťova věta. Lidé se zřejmě obávali, co by si o nich v tak kontroverzní době společnost povídala.

Časem takové jednání ve společnosti ustupuje, ovšem zdvořilost se stále nosí. Naši rodiče jako mladí byli pořád ještě vychováváni ke zdvořilosti, ale slůvka "ruku líbám", "má úcta", "uctivý služebník" vymizela. Působila by směšně a mohla by vyvolat i nelibost. Naši rodiče ale byli vedeni k úctě ke stáří a autoritám. Například ve škole by si žáci jen zřídka dovolili to co dnes. Moji rodiče, přestože jim je padesát let, uvolňují místo starším lidem v autobuse prostě proto, že jim to připadá správné. Vědí také, že je slušné pozdravit, o vše poprosit a za vše poděkovat. V tomto duchu vychovávali i mě a mé sourozence.

Nepodezřívám ostatní rodiče, že by své děti nevychovávali správně. Možná nemají na své děti čas. Možná pod vlivem násilí, které je k vidění v mnoha filmech, se někteří mladí, ale mnohdy i starší lidé stydí chovat k sobě slušně. Machrují, předvádějí se, dívky se oslovují "ty krávo". Domnívají se, že tím upoutají své okolí. Mně takové chování mých vrstevníku zaráží.

Nejsem si jistá, proč se dnes zdvořilost nenosí. Možná je to pokrokem doby. Stejně tak jak se mění technika, mění se i lidé a jejich zvyky. Myslím si ale, že zdvořilost hraje velkou roli v našich životech i dnes. Tak jak se my chováme k ostatním, budou se i oni chovat k nám. Měli bychom se všichni zamyslet nad svým chováním a uvědomit si, že je to naše "vizitka".