Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sedím ve svém pokoji a poslouchám písně své oblíbené skupiny. V televizi běží zprávy. Tady vládne klid. Zamyšleně se dívám na svůj počítač a říkám si, že by to chtělo nějaký novější a výkonnější. Mysl mi zaběhne i k autům. Moc bych si nějaké to vozidlo přála, až složím řidičské zkoušky. Jsem ještě mladá, žádné závažné problémy mě zatím netíží.

Ale co říci o dnešní době? Proč stále myslíme na to, co nám chybí, a ne na to, co už máme a co nám leží u nohou? Doba se zrychluje. Poznáme to na každém kroku i detailu. Nese s sebou to dobré i zlé. Už děti předškolního a mladšího školního věku berou za samozřejmost vymoženosti dnešní doby - domácí kina, tablety, videa, herní konzole... Většina z nich ovládá nebo dokonce již vlastní mobilní telefon.

Mladý dynamický člověk se žene za vzděláním, kariérou, penězi, majetkem. Velký podíl na tom má vědeckotechnický rozvoj a v neposlední řadě reklama. Ta nás, spotřebitele, zahrnuje novými informacemi. Žádáme tudíž dokonalejší věci a zatím nám utíká hodnota toho, co je kolem nás, co nás obklopuje, co nám pomáhá nebo toho, co nás kdysi velmi těšilo.

Je těžké se rozhlédnout kolem sebe a vidět, že na světě existují i jiné věci než naše peněženka a majetek. Teprve ve chvíli, kdy se objeví stres, ztráta někoho blízkého, pracovní či zdravotní problémy, si člověk uvědomí sílu slova zdraví a osobní pohody. Přestává se hnát za mnohdy nesmyslnými cíli a užívá rodiny, přátel a věcí, jež ho obklopují. Právě věci a lidé, které člověk dříve přehlížel nebo považoval za samozřejmost anebo si jejich důležitost ani neuvědomoval, zůstávají nadále po jeho boku.

Myslím si, že je třeba se občas na okamžik zastavit, vypít si šálek horkého čaje nebo kávy, strávit večer se starými dobrými přáteli a nehnat se bezhlavě jen kupředu.