Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jak se postupem času mění životní styl, mění se i hudba a názor na ni. Dříve to byla vážná hudba, které se jen tak nic nevyrovnalo, nyní si ale nad ní většina lidí jen ohrnuje nos. A co by si asi říkali naši předkové, kdyby slyšeli hudbu 21. století? Nejspíše by si nepřáli žít v této době.

Když si náhodou naladím program v televizi, kde se hraje moderní muzika, ihned přepínám pryč. Klipy jako by byly na prvním místě, rádoby zpěvák v něm udělá cokoli, jen aby zaujal. Nagelovaní šampónci připomínají spíše dívky a holky s tunou mejkapu a deseti plastickými operacemi už ani jako dívky nevypadají. A navíc všichni dělají to samé. Snaží se vytvořit nějaký hit, samozřejmě jen pro peníze a slávu, v němž se kolem nich vlní polonahé tanečnice, které se snaží zaujmout.

Další jsou texty. Většina moderních písní má stále ty samé opakující se fráze, které mi přijdou opravdu už ohrané... Když z někoho není zpěvák, stane se raperem, protože neumí zpívat, prostě jen říká, co ho napadne. Zajímavé je, že skoro každý raper má strašně těžký život, o kterém pak své písně skládá.

Téměř každý ten hit, jenž v jeden rok vyjde, je další rok už tak ohraný, že si ho nikdo nepustí. Ale co například taková Nirvana? Kapela se rozpadla, ale její písně se pořád hrají dál. Hádejte, čím to asi tak může být? Jejich texty mají duši, ne jako ty dnešní.

Je mi jasné, že s mým postojem nebude většina lidí souhlasit a budou mít jiný, podle nich chytřejší názor, ale také si myslím, že se pořád dokáže najít hrstka zastánců staré dobré muziky...