Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Otázka Boží existence je neřešitelná. Věříte v někoho, jenž pro vás nikdy nic neudělal a kdo vám nikdy nepodal pomocnou ruku. Věříte v něj a doufáte v jeho spásu dokonce i tehdy, když už není žádná naděje. Tehdy obracíte svá přání a modlitby k oblakům. Jenže možná naopak jistější variantu nabízí peklo...
V ďábla jsem ochotna věřit spíše než v Boha, který se nestará. Vysvětlete nevinným obětem války, že Bůh to tak chce. Podívejte se do očí malému dítěti umírajícímu na hladomor a řekněte mu, že Bůh ho ochraňuje.

Bůh s námi má vyšší záměr. Tohle slyšíte od každého věřícího, ale co je to za záměr? Já si myslím, že kdyby Bůh existoval, musel by mít skutečně pochybný smysl pro humor. Podívejte se kolem sebe. I krysy v kleci by si poradily lépe! Chováme se jako divoká zvěř hnaná lovci. Ale jak rozpoznat, kdo je lovec a kdo lovený?
Zabíjíme se, okrádáme se a zbytek světa zavírá oči, aby mohl v noci spát beze strachu z nočních můr. Přijde vám to spravedlivé? Přijde vám fér, že masový vrah si doma leží s úsměvem na rtech a rodina té dívky, jíž zardousil, trpí každý den víc a víc.
Přijde vám normální zavírat oči před tím, že na světe je tolik bolesti? Proč se tomu nepostavit čelem? Máte strach, že byste nepřežili? Och, ale buďte v klidu, Bůh vás přeci ochrání. Jak ironické, že?

Pamatuji si, jak moje prababička lpěla na modlitbě každý večer před spaním. Popros Boha o odpuštění, pokud jsi zhřešila, a on bude milostiv a odpustí nám. Jednou jsem se zeptala, proč by nám měl odpouštět. Protože je to náš Otec, náš Pán a miluje nás takové, jací jsme. A ti, jež milují, tak i odpouštějí...
Věřila tomu, věřila každému slovu, které vypustila z úst. A já se pomodlila - ale ne proto, že bych věřila, ale proto, že věřila ona. A pak, po její smrti a mnoha letech tápání, jsem došla k definitivnímu konci. Už nikdy se nebudu modlit k Bohu, už nikdy nepokleknu a nebudu prosit za něco, čeho se mi stejně nedostane. Ne! Pokud ještě někdy pokleknu k modlitbě, tak se nebudu modlit k Bohu, ale k ní, k mé prababičce. To ona mne vychovala, to ona se o mne starala, to ona se mne snažila naučit, co je dobré a co zlé. A proto mé modlitby budu patřit jí.