Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dnešní moderní svět přináší stále se zdokonalující technologie, mezi které řadíme i televizor aneb TV či hovorově řečeno "telku" nebo "bednu". Televize jako taková patří bezpochyby mezi nejširší mediální prostředky vůbec, řadíme ji mezi takzvaná masmédia.
Co to je? A dokážeme to vůbec vysvětlit? Masmédium je veřejný sdělovací prostředek umožňující přesun informací k velkému počtu příjemců. Mezi masmédia neřadíme pouze televizi, ale také například rozhlas, rádio, tisk či v dnešní době neméně opomíjený fenomén, kterým je Internet.

V této době nepochybuji nad tím, že by snad někdo nevěděl, co to vlastně televize je, jakou má funkci a jaké vlivy může na člověka mít. Nepochybuji též ani nad tím, že TV má v této vyspělé době opravdu každý z nás, ať už malou, velkou, barevnou, černobílou, plazmovou či širokoúhlou. Podle nejnovějších studií, které vědci prováděli, přišli ke zjištění, že celých 96 % české populace je závislá na sledování televize a průměrná denní sledovanost činí cca 3 hodiny na jednoho člověka. Nechci jím kazit statistiky, ale opravdu nevím, kdo se tedy kouká za mě!?

Přestože toto téma je neustále zdůrazňováno všude kolem nás, není na škodu se mu znovu věnovat a nastínit tak všechny jeho kladné, ale i záporné stránky.

Jak už jsem výše zmínila, televizor patří mezi masmédia, tedy, je to přístroj, který zajišťuje dostatečný přísun velkého množství stále nových a nových informací, poznatků a vědomostí. Toto užitečné zařízení přenáší nejen zvuk, šířící se z jeho reproduktorů, ale též obraz, který divákovi umožní vidět danou situaci téměř živě.

O tom, že má své přednosti, už se zmiňovat nebudu, ale co takhle její vliv? Uvědomuje si tady někdo, co to může způsobit člověku, který v blízkosti něčeho takového vyrůstá? Jen se nad tím zamyslete...
Zapnete televizor, poté co jste velice namáhavým a pracným způsobem odcizili jednomu z rodinných příslušníku ovladač, hned na prvním kanálu, co naladíte, běží nějaká opravdu výchovná reklama typu "jogurt od Müllera" s ještě více inteligentní blondýnkou. Stisknete další tlačítko na ovládači, bez něhož by ta věc před vámi samozřejmě nefungovala, a objeví se násilí, brutalita, střílečky, v nichž teče krev proudem, ale jejichž hlavní hrdina je samozřejmě nesmrtelný. Nesmíme se však nechat odradit a přepneme na další program, jenž nám poskytovatel televizního spojení nabízí. Konečně něco výchovného ve stylu "Riskuj", "Pálí vám to", "Chcete být Milionářem", "Toulavá kamera", "Chcete mě?". Jenže co když se pod dalším knoflíkem skrývá ještě něco zajímavějšího? Samozřejmě, kdo by odolal, viďte? Neváháme a přepínáme znova, div nám při tom zjištění, co přijde následně, nezaskočí bramborový lupínek, který jsme si právě vložili do úst. Objeví se lehce oděné dívky, které se plazí po neznámém zpěvákovi, který zpívá písničku "Fuck me!" To už je opravdu vrchol, jsem zklamána a zděšena zároveň. Řeknu vám to bez sebemenšího mazání medu kolem pusy: kromě opravdu některých dokumentárních filmů a pořadů, jež divákovi přináší nové poznatky a vědomosti, které by mohl teoreticky uplatnit i ve svém stávajícím životě, se nedozvíte vůbec nic zajímavého. A pak ty naše děti nemají být tak akční, hyperaktivní, vulgární a agresivní, když je necháte dívat se na televizi celé hodiny, od rána až do večera. Není se čemu pak divit, že se u nich probouzí sklony k šikaně, násilí, neslušné mluvě, touze po sexu a jiným nemravnostem vůči svým vrstevníkům, ale dokonce i k dospělým jedincům. Sami si hrábněte do svědomí. Kolik času denně strávíte u televize vy a vaši potomci? Já s klidným svědomím můžu říci že téměř žádný, tedy pokud nepočítám těch pár minut, kterých okolo ní denně naběhám směrem do pokoje, kde už na mě čeká Internet.

Závěrem: "Každodenní sledování televizoru není nejvhodnějším způsobem zábavy, ale je to zcela a bez jakýchkoliv pochyb jednou z velmi dobrých metod vzdělávání!"