Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pokoj, o kterém vám nyní budu vyprávět, není velký, ani malý, zkrátka je tak akorát. Stěny nejsou polity zářivými barvami, ale ani těmi, které pláčou. Dveře nejsou na zámek, ba ani všem přístupné. Dovnitř nesmí úplně každý. Ten, kdo vstoupí bez dovolení, může narazit na sedmihlavou saň. Ten, kdo zná heslo, může přes saň projít. Stěny, barvy, tvar tohoto místa se můžou různě měnit. Každým dnem je místo jiné. Ovšem nachází se v něm ještě dvě malé místnosti...

V jedné stříkají barvy všude kolem a převládají většinou ty veselé a zářivé. Tahle místnost je veliká, tvarem kulatá a dá se v ní dělat mnoho věcí. Zaposloucháte-li se, můžete slyšet veselé tony hrajícího klavíru. Místo nazveme dětské hřiště. Můžete skákat, výskat, tancovat, hrát jakékoliv hry, všechno, co si umanete. Své mazlíčky, své přátelé, svou rodinu zde máte k mání. Tady si můžete vymýšlet. Vaše fantazie si tu neklade meze. Usmyslíte si, že tu chcete bazén s jednorožcem, máte to mít. Hlavní povinností je smát se. V žádném případě plakat, a když už, tak smíchy. Můžete tu cítit vůni rozkvetlých květiny, slyšet ptáky, kteří si prozpěvují, slyšet šum motýlích křídel, slyšet bzučení včel nebo vodu, která se šine v potocích.

Máme tu však i druhou místnost. Tady převládají smutné a chladné barvy. Ty se spíše plazí nebo stékají po stěnách. Je to malá místnost, až bych řekla skoro stísněná. Není kulatá, ale má čtvercový tvar a někdy může obsahovat i ostny. Když se zaposloucháte, slyšíte ticho nebo smutné kvílení větru. Klavír si své struny zamkl nebo hraje pochmurné písně. Tomuto místu můžeme říkat kostel. V tomto kostele mohou být lidé jen zcela výjimeční. Musí mít VIP vstupenku. Toho, kdo ji nemá, může saň pokousat. Jeptišky tu pláčou a modlí se každý den, aby jim Bůh pomohl nebo aby jim dal znamení, že vše bude v pořádku. Kostel má čtyři rohy a v každém stojí jedna jeptiška. Když Bůh dá, že vše bude v pořádku, nějakou dobu tomu tak je. Ale za krátký čas se opět vše vrátí do starých kolejí. Zde máte možnost křičet, klít, plakat, rozbíjet věci a tak dále. Když se dostanete sem, velice těžko se pak dostáváte ven. Může to trvat den, týden, měsíce nebo roky. A abyste se dostali ven, musíte sami chtít nebo vám někdo musí pomoci. Chtít sám je velice obtížné. Většinou vás z toho vytáhne jiná osoba. Ovšem pokud jste v tomto kostele, ne vždy to ostatní na vás vidí. Poznají to jen lidé, kteří vás opravdu znají nebo ti, kteří vás vyučují znalostem. Říká se tomu maska.

Navenek jste na dětském hřišti, ale uvnitř v kostele. Pokud vás z kostela vytáhne jiná osoba, vy se potom opět ocitnete na dětském hřišti a máte možnost začít znovu...

A teď mi řekněte, kde byste chtěli být raději - hřiště, nebo kostel?