Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Immanuel Kant byl německý osvícenský filosof. Narodil se v dubnu roku 1724 do zbožné rodiny v Prusku. Od roku 1740 studoval na zdejší univerzitě filosofii, matematiku a přírodní vědy. V roce 1787 byl přijat do Pruské akademie věd (Königlich-Preußische Akademie der Wissenschaften). Zemřel v únoru 1804 v Královci.

"Dvě věci neustále naplňují mou mysl údivem, a to hvězdné nebe nad námi a mravní zákon ve mně."

Při zamyšlení se nad tímto citátem mě napadá hned několik myšlenek. Ta první souvisí s částí "mravní zákon ve mně". Tím je dle mého myšleno naše svědomí. Tolik prazvláštní věc v nás, která hlodá a hlodá, až dokud se člověk nezachová podle "mravního zákona". Podle Kanta je to nejspíš jedna z mála věcí, která bezpochyby funguje. A to za všech okolností. Kdyby tak tušil, kolik nesvědomitých lidí chodí po světě. Je to vskutku podivuhodné, jak takový mravní zákon v nás pracuje. Člověk udělá něco nemorálního a svědomí se hned ozve, tedy většinou...

Jako další se budu věnovat druhé části citátu, a to hlavně spojení "nad námi". Pod tím bych si asi na první dobrou představila Boha. Nemusí to ale tak vůbec být. Nad námi může viset osud, poletovat mocná karma nebo zdánlivě obyčejné hvězdy. Vždyť se říká: "Je to ve hvězdách..." A právě Boha a té hvězdné teorie se budu držet. Kant pocházel z věřící rodiny, ale sám Boha nijak neuznával. Nepředpokládám tedy, že by ho zmiňoval ve svých citátech. Podle mě je v tom něco víc, něco jako hvězdný osud. Hvězdy samy o sobě jsou velice zajímavá a mocná věc. Nedivím se, že to Kanta podle citátu udivuje. Hvězdy jsou nevyzpytatelné stejně jako svědomí, všichni o nich víme, ale málo kdo se v nich vyzná.

Další zajímavostí spojenou s Immanuelem Kantem je slovní spojení "Ding für Mich" neboli "Věci pro mě" a spojení "Ding an Sich" neboli "Věci o sobě". Tato myšlenka mi přijde obzvlášť zajímavá. Člověk nebo věc nám může dát jen tolik, kolik budeme ochotni poznat. Pokud se nebudu ptát, nic nezjistím, pokud nebudu zkoušet, nic neobjevím. A i když se budu ptát a zjišťovat, zkoušet a objevovat, nikdy nepoznám danou skutečnost tak, jak je. Abych to vysvětlila... Potkám-li nového spolužáka ve škole ("Ding an Sich"), nemůžu ho blíže poznat a zjistit o něm něco až do chvíle, než se z něho stane "Ding für Mich", tedy někdo, koho znám, protože se ptám, zjišťuji. Kant to použil ve smyslu, kdy si uvědomil, že pokud člověk působí na svět, musí svět působit i na člověka, a tak vznikla pro člověka informace.

Jako další si rozebereme "kategorický imperativ" neboli příkaz k určitému jednání.
"Jednej podle té maximy, od níž můžeš současně chtít, aby se stala obecným zákonem."
Přesně toto v souvislosti s kategorickým imperativem řekl Kant. V převedení do běžného života by se dalo toto tvrzení přeložit asi takto: "Pokud se bude každý chovat přesně tak, jako se chovám já, bude to v pořádku?"
Pro Kanta je v tomto směru velmi důležitá morálka. Člověk by se měl chovat přesně tak, jak to očekávají pravidla, morálka, ne jinak. Proto byl v těchto ohledech tak přísný a nekompromisní. Oproti tomu "hypotetický imperativ" obsahuje nějakou podmínku, je lehce diskutabilnější.

Immanuel Kant se v jedné za svých knih Kritika praktického rozumu zabývá teorií postulátů. Postulát je pojem označovaný jako výchozí a tedy pravdivý předpoklad v dané teorii, i když jeho pravdivost není nijak dokázaná. Je jedním ze základních pojmů logiky.

Immanuel sám o sobě je velmi zajímavá osobnost filosofie, jeho názory mají něco do sebe a nad jeho knihami se dá sedět hodiny. Jeho filosofie je ale velmi složitá, proto jsem se do ní nechtěla zbytečně zabředávat. Ale zato je vážně hodnotná a uplatnitelná i v dnešním životě.