Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Já versus významná minulost? Těžko si představit s tím co mám právě v kapse (mobil), na uších (MP3 přehrávač) a doma v pokoji (počítač), jak a čím bych asi tak přispěla minulosti. Pochybuji, že bych svět ohromila nějakým přelomovým vynálezem a nás tím pádem obohatila o pár dalších zajímavých hodin dějepisu.

Možná by mě považovali za génia z budoucnosti, kdybych předběhla některé pralidi a vytáhla z kapsy značkových kalhot například sirky nebo zapalovač. A co kdybych husitům půjčila třeba počítač s Internetem, aby si mohli zahrát pár válečných her, a tak se naučit několik nových bojových taktik proti svým nepřátelům? Nebo co takhle promluvit Marii Terezii do duše, aby si to s tou povinnou školní docházkou přece jen ještě rozmyslela?

V minulosti bych vážně žít nechtěla, ale jako turistka bych do těch časů ráda zavítala, udělala si pár fotek na nádvoří Karla IV., poslala domů pohled s fotkou mistra Jana Husa a promluvila si třeba s Mozartem o mých hodinách klavíru. Ovšem pak bych se už těšila zpátky do dnešní doby, zpět do své pohodlné postele, k televizi plné nejrůznějších filmových trháků a k telefonu, abych mohla zase potrápit rodiče nemalým účtem za jeho užívání.