Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na prvním stupni základní školy mě vždy všechno bavilo. Ráda jsem psala úkoly, dělala referáty, učila se o věcech, které jsem dříve neznala. Když nám paní učitelka zadala nějaký nepovinný úkol nebo referát, vždy jsem ho vypracovala, protože jsem věděla, že od ní dostanu pochvalu nebo jedničku. Snažila jsem být aktivní a mít co nejlepší známky, aby mě pochválili i rodiče, kteří na mé povinnosti dohlíželi.

Šestá třída na druhém stupni už začala být náročnější. Dlouho mi trvalo, než jsem si zvykla na nové učitele, předměty a těžší učivo. Postupem času jsem si ale na vše navykla. V přípravě do školy, psaní úkolů a učení na testy jsem trochu polevila, protože mě škola přestávala čím dál méně bavit. Po nějaké chvilce jsem ale zjistila, že takhle to dál nejde a začala se zase více učit, dělat úkoly a ve škole se více snažit. Škola mě začala opět zajímat. Od té doby plním své povinnosti pečlivě, protože vím, že když se nebudu učit a nebudu se snažit, budu to mít v budoucnu těžké.

Nejobtížnější byl osmý a devátý ročník, když jsem se musela do školy připravovat opravdu pilně, co nejlépe to šlo, abych se dostala na mou vysněnou střední školu. I když jsem občas zapomněla na nějaký ten úkol nebo referát, snažila jsem se chybu napravit. Všechno to úsilí se mi nakonec vyplatilo. Se svými výsledky jsem velice spokojená a jsem ráda, že své povinnosti, i když někdy nerada, plním.

Díky našim učitelům vím, že plnění svých povinností je velice důležité nejen ve škole, ale také v životě.
Položme si tedy otázku: Je pro vás plnění svých povinností důležité stejně jak pro mě?