Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Právě tohle mi jako malé říkala maminka, když jsem provokovala bratra a on mi to vrátil. Pokaždé jsem s pláčem a očekáváním, že teď už to tedy brácha odnese, běžela za mamkou a všechno jí řekla. Bratr neodnesl nic, zato mě rodiče pokárali a vysvětlili mi, že je mi pouze vraceno, co dělám já sama. To mi přišlo vždycky hrozně nespravedlivé. Já jsem mohla stát před televizí, aby on nic neviděl, ale běda, když on udělal to samé mně.
Tehdy jsem to nechápala.
Teď už ano.

Proč bychom měli čekat, že se k nám druzí budou chovat dobře, když my sami jim děláme ze života peklo? Je přece naprosto logické, že ty špatné věci, co uděláme, se nám ta poškozená osoba pokusí do puntíku vrátit. Nemůžeme se potom na ni ani zlobit.

Já se však snažím chápat toto přísloví trochu jinak. Není to pro mě rada, ale upozornění. Říká mi, jak přesně se chovat nemám.
Vždy jsem se k ostatním snažila chovat tak, jak sem chtěla, aby se oni chovali ke mně.
Takže když mi někdo ublíží, snažím se to prostě přejít a nijak to té osobě nevracet. Protože co bych tím získala? Nebyla bych pak o nic lepší než oni.

Myslím, že nejlepší je ignorovat blbce. Ať se k vám chovají sebehůře, nebuďte jako oni. Usmějte se, jděte dál a prostě na to zapomeňte.
Chci říct: když vám někdo něco provede a vy mu to vrátíte, to je spravedlivé. Ale když někdo něco udělá vám a vy to nijak neoplatíte? To je správné a bude vám určitě lépe.