Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nejblíže zamyšlení/popisu činnosti

Jak se správně učit nelze dost jednoduše popsat. To by vydalo alespoň na jednu knihu a ne na jednu slohovou práci. Někdo se naučí nejvíce při hudbě, jiný musí mít na učení klid. Někdo se nejraději učí brzo ráno, jiný studuje do noci. Jedni doporučují učit se nejdříve ty nejoblíbenější předměty, druzí by si je nejraději nechali až na konec. A jak se tedy správně či spíše co možná nejefektivněji učit? To vám nemůžu říci, mohu pouze doporučit určité postupy, ale jak se správně učit nebo spíš jak se nejlépe učit, na to musí přijít každý sám.

Jak dlouho a jak často se učit? To záleží jen a jen na vás i na tom, jak rychle dokážete nové věci vstřebat. Jestli se radši učíte třikrát denně patnáct minut jakoby pod stresem a naučíte se toho víc, proč ne? Ale nedivte se kamarádovi, který se raději učí dvě hodiny v klidu, beze spěchu...

Je dokázáno, že z toho, co se jeden den naučíte, si druhý den pamatujete asi 80 %. To znamená, že i zde platí pořekadlo: Opakování je matka moudrosti. Ale ani tohle nemusí platit vždy. Zde bych se přiklonila k tomu, že až na naprosté výjimky by se měl člověk alespoň na chviličku na to učení podívat každý den. Ohledně času se nabízí i další otázka - musíme se učit pravidelně ve stejnou hodinu? I zde je to případ od případu jiné. Někomu je úplně jedno, kdy se učí a někdo proste trvá na pravidelnosti.

Dále by si každý měl najít své místečko, kde se mu nejlépe učí, a to nemusí být vždy jen za stolem. Někdo se rád učí v posteli, jiný v pohodlném křesle a další v horké vaně plné vody. Ovšem dá se učit i na jiných místech, například ve vlaku či autobusu. Mělo by to být místo, jež je vám nějakým způsobem příjemné, kde se cítíte dobře a kde je dostatek vzduchu.
Jestli je nutný pořádek? Není, jsou lidé, kteří se bez svého soukromého uspořádaného chaosu prostě ničemu nenaučí a najdou se též lidé, které by vyrušil z učení i nevynesený koš nebo špatně ustlaná postel.

Dále je zde problém, co se učit jako první, co jako druhé a tak dále. To záleží opět na každém, ale obecně se doporučuje neklást dva jazyky za sebe, aby se vám nepopletla slovíčka a také neučit se po sobě matematiku s fyzikou či chemií, pokud se všude probírají vzorečky či něco podobného.

Nyní bych ráda poradila ještě pár slov ohledně různých předmětů.
Slovíčka se učí velmi dobře tak, že je píšeme a zároveň říkáme pořád do kola. Dále není špatné se učit pár slovíček každý den místo velkého množství naráz. A opět zde připomenu pravidlo Opakování - matka moudrosti, nesmíme proto zapomenout na to, že i slovíčka, jež se už jednou naučíme, můžeme velmi lehce zapomenout, takže neuškodí si stará slovíčka jednou za čas projít.
U dějepisu či zeměpisu se dají napsat nejdůležitější věci znovu na papír, pěkně podtrhat nebo jinak zvýraznit. A to, co si přečtete z učebnice, je dobré si ještě jednou zopakovat svými vlastními slovy. Pokud se někdo hodně špatně učí data, klidně bych zkusila si je napsat a opakovat jako slovíčka s tím, že si k nim vždy řeknete i co se v tu dobu stalo.
U matematiky a jiných předmětů, kde se něco počítá, je základem látku pochopit. Pokud ji nepochopíte, nemáte šanci se ji nikdy pořádně naučit a jakmile vám dá někdo trošku jiný příklad, budete v koncích. Zvlášť u předmětů náročných na logiku je třeba se nebát a kdykoli něčemu nerozumíte, zeptat se učitele nebo někoho jiného (rodiče, spolužáka). Dále je vhodné dát pozor na numerické chyby, které lze bezpečně odstranit pouze tím, že budete počítat, počítat a počítat.

Na závěr musím podotknout, že opravdu nelze jednoznačně určit, jakým způsobem se nejlépe učit, protože u každého z nás je tomu jinak. Každý by si měl sám vyzkoušet, která metoda učení mu vyhovuje nejlépe...