Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ani nevím, jaký je dnes den. Vím však, že tento den je krásný, plný slunce, které zalévá mou rodnou zem, i čerstvého vzduchu, v němž plachtí hejna ptáků. Je jaro.

Jaro považuji za nejkrásnější období roku. Je plné naděje - už jen proto, že po zimě začínají kvést první květiny, z holých stromů se stávají bujné zelené kvetoucí sady, luhy i háje a také proto, že vše dýchá novým životem. Je to také období lásky, nejen lidské ale i zvířecí říše. Paní Zima je na ústupu, mnohdy se však nenechá jen tak položit na lopatky bez boje. Zápasí až do posledního dechu ranními mrazíky a plískanicemi.

Teplo, slunce, matka příroda si poručí a zima končí. Přichází básníky opěvované jaro, máj, lásky čas. S tímto obdobím přicházejí i povinnosti - dosud pod sněhem ležící půdu je třeba obdělat, aby na podzim bylo co sklízet. Mnozí pro jistotu ještě čekají na tři ledové muže - Pankráce, Serváce a Bonifáce - a pak je již práce v plném proudu. Zušlechtit alespoň malý kousek země, to vám rychle zvedne náladu. A když pak na svých toulkách krajem pozoruji všechny změny té krásné přírody, srdce ve mně poskočí a mysl zaplesá, neboť jaro přišlo mezi nás, nás zimou otrávené a znavené. Konečně si můžu vyjít jen tak v tričku, konečně mohu smočit nohy v nedaleko se vinoucí říčce a konečně smím věřit, že přicházejí lepší zítřky. Miluji tu vůni lesů, miluji tu vůni čerstvě posečených trav.
Vykouknu-li z okna, vidím Beskydy, můj ráj na zemi, a už se těším, až se vydám na výlet do vrcholů, které tak dobře znám.

Buď sbohem, zimo, a vítej jaro!