Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Lidi už nejsou to, co bývali. Zamysli se a pochopíš, kde je pravda a to co hledáš...

Zamysleli jste se někdy nad tím, jakou roli hraje v našem životě pravda? Proč už nejsou lidé tím, co bývali? Proč spolu nedokážeme žít v míru a pohodě? Neříkáte si náhodou, že na tyhle otázky odpověď ani není? Že každý člověk je jiný, a proto se nedokážeme vžít do role toho druhého?

No tak, lidi, proberte se! Nechci po vás toho tak moc, jenom se zkuste vžít do role někoho jiného. Neříkám, že máte představivost jako malé dítě, ale kousek tohoto daru z dětství vám určitě zbylo a navíc máte rozum. Nebo ne?
Modelová situace: sousedovi vážně onemocněla manželka. Co uděláte? Řeknete si: "Panebože, to je hrozné! Ještěže se to nestalo nám!" A z pověrčivosti to zaklepete na dřevo, aby se vám takové neštěstí vyhnulo na celé kilometry. Ale uvažte - kdybyste takovou věc díky svému pokrytectví vůbec nevypustili z úst, nemuseli jste to zaklepávat. Nemám pravdu? Není vhodnější přijít za sousedem a ujistit ho, že to bude určitě v pořádku a pokud bude potřebovat, velmi rádi mu pomůžete s úklidem, nákupem nebo obědem? Jsme tady, abychom si pomáhali. Jak by bylo vám, kdyby jste byli na jeho místě a všichni by kolem vás chodili po špičkách a šeptali si o tom za rohem? No tak přiznejte to - ještě hůř!

Proč jsme takoví? Proč jeden druhého navenek zbožňujeme a uvnitř nenávidíme a závidíme mu. Závidíme si každou maličkost. Je pravda, že někdo to dokáže dokonale zamaskovat, ale už pro ten pocit. Proč si každý den lžeme všichni do očí? Jsme tak zvyklí na lež, že když nám někdy někdo řekne pravdu, jsme na něj naštvaní i přesto, že jsme to chtěli slyšet. A dnešní době se všude lže. Doma, ve škole, v práci, mezi přáteli, u policie, na úřadech, na ministerstvu, ve vládě... (Možná je směšné, že to tady uvádím, vědí to přece všichni, že? Tak proč s tím nikdo nic nedělá???)

Strašně moc si cením lidí, kteří jsou ke mně upřímní a snažím se jim to oplácet. Lež patří do našeho každodenního života. Ale dřív tomu tak nebylo. Jistě, lidé jsou prolhaní odedávna. Jenže ne tak moc jako teď. Měli totiž víru. Víru v Boha a lež pro ně byla strašný hřích. Neříkám, ať se všichni dáme na modlení, ale chce to mít víru. Víru v nás samé.

Například moje známá je fakticky tlustá. Když se ale ptala, jestli tlustá je, všichni jí říkali že ne nebo že to není tak strašné. Jasně, kdybychom jí řekli pravdu, byla by naštvaná. Jenže pak, až by ji opustilo stádium naštvanosti a proklínání nás, uvědomila by si, že jsme říkali pravdu a buď by se s tím smířila nebo by se se sebou něco udělala. Když se o sobě něco dozvím a štve mě to (pokud to nejsou ty jenom prachobyčejné místní drby), je mi jasné, že je to pravda. A jelikož mě to štve, měla bych s tím něco udělat, ne? Jak spolu můžeme žít, když si nemůžeme věřit ani každou druhou větu?

Neříkám, někdy je výhodnější takticky mlčet, ale jenom pokud to není pud sebezáchovy. Pokud totiž záleží na vašem dobru a očerňujete toho druhého, je to od vás sobecké. Velmi sobecké. V takovém případě je správné položit svou hlavu katovi na špalek, protože když už z toho nevyváznete "živí", tak aspoň s trochu čistým svědomím.
Jsou i lidi, kteří navenek mají srdce z kamene. Ale opravdu jenom navenek. Každý z nás má cit, touží po pochopení, lásce, podpoře, ale jeho hrdost mu nedovolí to ukázat ostatním. A tyhle lidi bychom měli zkusit pochopit a pomoci jim. Každý člověk má nějakou slabinu, stejně jako Achilleus svoji patu. Pokud se najde člověk, kterého neoblomíte a nevzbudíte v něm žádný cit, existuje jediné řešení - patří do psychiatrické léčebny.

Chtěla bych, abyste z tohoto článku pochopili, že i přestože mám do důchodu daleko, začínám chápat svět okolo a nazývat věci pravými jmény. Chci, abyste se zamysleli nad tím, že vám bude líp, když si vzájemně budete důležité věci říkat na rovinu. Uleví se vám, budete líp spát. Zvykněme si konečně na to, že pravda je dar. Dar, který bychom se měli naučit využít.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/zamyslenia/kde-je-pravda.html