Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý člověk je svým způsobem jedinečný a měl by být sám sebou. Tak proč by někdo měl být jako někdo jiný? Přesné kopie přece nikdy nedosáhneme. Vzhledem bychom se možná dokázali někomu přiblížit, ale vlastnostmi?

Nebo bychom snad měli mít v životě někoho, kdo nás něčím inspiruje? Hluboko v mé paměti se najde jen jeden takový člověk. Není to žádný zpěvák, herec ani vrcholový sportovec, ale přesto je v něm něco jedinečného, ostatně jako v každém z nás. Mým životním vzorem se stal teprve nedávno, kdy se ocitl v pozici mého trenéra, když jsem nastoupila do sboru dobrovolných hasičů. Jednou snad budu stejně výkonná a rychlá, jako bývá on. Neobdivuji ho však jen pro jeho vytrvalost a sportovní výsledky, imponuje mě u něj, že i při svém každodenním studiu na vysoké škole v daleké Ostravě chodí ještě do zaměstnání a dokonce stíhá být i naším trenérem. Avšak nikdy bych se mu nechtěla podobat jako vejce vejci. Ani bych to totiž nedokázala. Žádný člověk by nedokázal být stejný jako ten, onen či tamten. Proč by to vlastně dělal? Nikdo nemá takový důvod a nikdo by se neměl kvůli jinému měnit. Konkrétně v mém případě by to možné nebylo, neboť mým vzorem je vysoký, štíhlý a chytrý muž, jímž bych se tak jednoduše určitě nestala.

Tak jako mnohým mladým dívkám a dalším teenagerům je vzorem například "úžasný" zpěvák Justin Bieber, tenhle případ je naprosto odlišující. Co si budeme povídat, můj trenér je mi samozřejmě také velice sympatický, ale to nic nemění na faktu, že na kráse nezáleží a důležité je, co máme v hlavě, kterou nosíme denně na krku. Podle mého názoru a mých vlastních myšlenek se řadí můj trenér sympaťák do řady těch dokonalejších mužů planety Země.
Naleznete člověka, který na něm najde chybu? A chcete slyšet mou odpověď? Jednoznačně ne. Snad krom jeho mírně zakřiveného nosu a vtipného smíchu na něm opravdu chybu neobjevíte. Nejsem však žádný vševěd, tudíž nevím, jaký vlastně může být v tom našem "normálním životě", protože ho znám jen jako mého trenéra a ne jako člověka nebo starého známého. Vůbec nemusí být tak bezchybný, jak o něm v předchozích řádcích píši. Přesto mi však zůstává dál vzorem. Jeho rychlé nohy by si přál nejeden muž a jeho obdivující trpělivost by záviděla nejedna žena.

Položila bych otázku. Může být vůbec vaším životním vzorem někdo, koho znáte jen tak krátce a pouze s ním sem tam prohodíte nějaké to slovo? Jak vidíte sami, může. Konkrétně mi připadá, že svého poměrně mladého trenéra znám celý život, a je mi upřímně jedno, zda někomu připadá hloupý, nesnesitelný či jinak nepříjemný.

Každý jsme originál, tak jím buďte také a neměňte se, i kdyby váš vzor třeba spadl přímo z nebe. Každý by měl být prostě sám sebou...