Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2019 (podzim) znělo A proto se říká, že ... a jednalo se o vypravování o tom, jak mohlo vzniknout jedno z přísloví uvedených ve výchozím textu

Často jsem si říkal, odkud toto rčení pochází, kdo ho vymyslel? Nechtěl jsem se ale dívat na internet nebo do knih, chtěl jsem na to přijít sám...

Čistě teoreticky jej mohl vymyslet dělník či spíše kopáč, který s kopáním jam má zkušenosti. Avšak jak obyčejný kopáč mohl udělat díru do světa, vždyť ho nikdo nezná? Copak šel na radnici a tam to prozradil? To je hloupost.
Tak jsem přemýšlel dál a napadlo mě, že to řekl příbuznému, ten to řekl dalšímu, ten dalšímu, ten ještě dalšímu a tak to šlo pořád dál, až se to vžilo. Říkali si to různě po městě, až se toho chytli další a další, no zkrátka všichni. Z města se to přeneslo dále do větších měst až nakonec do toho největšího. A každý to dnes zná. Jednoduše to zlidovělo. Jenže kdo to poprvé vyslovil z úst, nikdo již neví...

Možná to opravdu byl nějaký kopáč, avšak napřed se musel poradit s nějakým filozofem. Nebo to mohl vymyslet samotný filozof, když viděl, jak za kolegu kope jámu a jak ten se propadá, leč v tomto případě by byl špatný ten nahoře, nikoliv ten dole.

Dalo mi zabrat, než jsem přišel na to, jak to skutečně bylo. To rčení nevymyslel žádný filozof, ale hrobník! Když totiž jinému kopal jámu, sám do ní spadl a ukázalo se, že ten, co má být pohřben, ještě žil a hrobník se o tom nepřesvědčil. Bylo to v dobách, kdy lidé nepoznali mrtvého od člověka v bezvědomí. A hrobník, když viděl nebožtíka stát nad ním, prohlásil: "Bože, jinému jsem jámu kopal, a sám jsem do ní spadl!"
Jistě existují i další verze, jak toto rčení vzniklo, ale tahle mi přišla nejreálnější.