Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každé zvíře má od přírody přidělen svůj specifický zvuk. Jen některá zvířata se dokáží naučit pár lidských slov. Jako třeba papoušci. Ti jsou schopni se naučit i celé věty, když se jim člověk věnuje. Oproti rybám dokáží být oni velmi výřeční. Ryby jsou jen takové němé tváře, které se mluvit nikdy nenaučí.
Někdy je ale škoda, že zvířata neumí mluvit. I když většina zvířat vycítí, kdy je člověku smutno, kdy má strach a kdy je naopak veselý. Touto schopností zvířata vynikají. Ale kdyby přece jen zvířata uměla mluvit, tak by si mohla říci stejně jako my lidé, co je trápí, bolí, co jim schází a co naopak přebývá. Určitě by si stěžovala, jak jim ničíme jejich domovy kácením pralesů, rozsáhlými požáry a vpouštěním ropy do moře. Asi by mě zajímalo, co si o nás zvířata myslí. Myslím si, že by se lidé hodně divili, kdyby se dozvěděli názory zvířat. Zvířata se často loví pro jejich srst, kůži a kly. Nechápu, jak někdo může být tak bezcitný a zabít zvíře, které se nemůže ani bránit. To je od lidí velmi škaredé, že se tak ke zvířatům chovají. Vždyť ta zvířata za nic nemohou. Jsou to také tvorové planety Země, i když neumí mluvit. Někdy je ale dobře, že zvířata jsou němá. Alespoň nikomu nic neřeknou. Cokoliv jim svěříme, tak máme jistou, že to nikomu nevyzradí a nechají si to jen pro sebe.
A to se dá na zvířatech ocenit. A tak je dobře, že lidé zakládají zoologické zahrady, přírodní rezervace a národní parky, aby se o ně mohli starat.