Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdybych měla tři přání, jaké by asi byly? Ptám se sama sebe, ale nic mě nenapadá.
Zamyslím se...
Tři přání, tak málo, ale přitom mohou znamenat mnoho. Mohou změnit celý můj život, náš život, váš život, život všech. A teď se musím ptát sama sebe, čí vlastně život? Byla bych sobec, kdybych si přála něco jenom pro sebe? A kdybych tak učinila, co by to mělo být? Věc, živá bytost nebo vlastnost?
Začnu u věci. Na světě je mnoho věcí, které bych si přála, ale potřebuji je natolik, že by se mi tři přání snížila na dvě? Myslím, že věc nebude to pravé.
A co taková živá bytost? Měl by to být člověk nebo snad zvíře? Koho z lidí postrádám natolik, že bych si ho musela přát? Mám rodinu, kterou miluji a která je pro mě nejdůležitější. Přátel mám také spousty a po světě běhá tolik lidí, kteří by se mohli stát mými přáteli, ať už náhodou, nebo souzením. A němé tváře? Jako malá jsem si neuvěřitelně přála koně, doopravdického živého koně. Sen se mi splnil a jsem majitelkou krásné kobyly. Doma na mě čeká ještě kocour, potkan a dvě fenky, z čehož usuzuji, že živou bytost, ať už člověka nebo zvíře, mezi mé přání také nezařadím.
Tak mi tedy na seznamu zbyla vlastnost. Řekla bych, že ve skutečnosti jsem přátelská, naslouchavá, upřímná, ale i tak trošku náladová, líná a vybíravá. Vycházet s lidmi mi problém nedělá a lidem nedělá problém vycházet se mnou. Každý z nás občas nemáme náladu, nechceme nikoho vidět ani slyšet a nic řešit, ale to není důvod k tomu, abychom měnili své nitro. Stejně tak neučiním ani já, protože jsem taková, jaká jsem a takovou i zůstanu, takže vlastnost - ať už dobrá, či špatná - mi na přání také neubere.
Ale teď mě tak napadá: co takové štěstí, zdraví a láska? Tato tři slova jsou slýchána často a to v souvislosti s různými oslavami a jsou vyslovována proto, aby byla přána, tudíž i já bych je zvolila za své přání. Ale ještě se musím vrátit k otázce, zda- li bych byla sobec, kdybych si tato přání přála pouze pro sebe. V tomto případě ano, ano byla.
Bylo by sice fajn, kdybych byla zdravá, šťastná a láskou obklopená, ale co bych z toho měla, když kolem mě je spousta lidí, kteří jsou nemocní a bez lásky? Tak když už bych si mohla něco přát, tak opravdu pro všechny. Na světě je přeci tolik lidí, kteří potřebují mít u sebe někoho, kdo by je měl rád a kdo by se o ně postaral, když je nejhůř.
A když teď nad tím tak přemýšlím, tak mě mrzí, že ta přání nejsou a ani nebudou skutečností, že navždy zůstanou formou přání k oslavám...