Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V životě mě ovlivnilo několik knih, nejvýrazněji ze všech to byly tyto tři: Exupéryho Malý princ, Dívka s pomeranči z pera Josteina Gaardera a Růže pro Algernon, kterou napsal Daniel Keyes. Všechny tři knihy pojednávají formou deníku o hloubce a smyslu života, kdy zvláštní úlohu ve všech třech knihách hraje smrt.
Pro tuto práci jsem si vybrala knihu Růže pro Algernon, protože zde byla uměle změněna identita člověka a změnilo se jak jeho vnímání, tak i proces poznávání, na kterém závisí mnoho věcí.

Charlie chodí do školy pro retardované dospělé. Nevědomky snáší posměch od kolegů z pekárny, kde dělá jednoduché práce. Díky učitelce Kinnianové byl zařazen do testování specialisty, kteří provedou experimentální operaci mozku. Tu provedli i laboratorní myši Algernon. Charlie s ní soupeří v testu. Teprve po operaci Charlie porazí Algernon, naučí se psát bez chyb atd. Vrhá se na studium výzkumu vlastní operace a jazyků. Algernon bere jako rovnocenného "partnera", neboť cítí svou i její odlišnost. Pak nastane zvrat - Charlie najde chybu ve výzkumu a předpoví si ztrátu všech vědomostí. Ode dne, kdy zjistí, že neumí číst v cizím jazyce, to "jde z kopce". Nakonec začne dělat v textu chyby a psaný projev se zjednodušuje. Algernon zemře a poslední věc, kterou vzkáže Kinnianové, než odejde do ústavu pro postižené, je, že má nosit kytky na Algernonin hrob. Nic jiného si už nepamatuje.

Musím říct, že kniha mě donutila k zamyšlením nejen nad životem, ale i nad vztahy mezi lidmi. Všechno je tak proměnlivé. Napadlo mě, že příběh je vlastně opravdový jiným způsobem. Lidé se narodí, nic si nepamatují, stejně jako Charlie, když byl postižený. Poté si začnou lidé vzpomínat a uvědomovat si sami sebe, což je paralelní k Charlieho operaci. Následně začnou studovat a rozvíjet sebe i vztahy s ostatními lidmi. Po dosažení vrcholu zase začíná pád. Lidé začnou stárnout, mozek začíná chátrat. Člověk začíná senilnět. Nakonec třeba přijde mrtvice nebo Alzheimerova choroba a lidé si nic nepamatují. Charlieho příběh je vlastně zrychleným životem "normálního" člověka.

V mnoha ohledech jsem se chovala (a chovám) k lidem přívětivě, protože vím, že život není lehký a každý si něčím prošel. Kniha mi dala novou energii do mého života a do cíle něco dokázat. Taky bych chtěla být velmi vzdělaná a udělat pro lidstvo něco důležitého. Stejně jako to chtěl Charlie. Proto se snažím využít té možnosti, kterou Charlie měl jen na krátkou dobu, a studuji předměty i lidi kolem sebe.

Dost jsem se s Charliem ztotožnila, protože chápu, jaké to je, když je člověk sám. Ale i když je sám, může mít Algernon, která bude s ním jako rovnocenný partner čelit po jeho boku všemu.

Také jsem změnila měřítko pro lidi - pokud se někdo směje postiženému, nechci s ním mít co do činění. Takový člověk je schopný zesměšňovat druhé na úkor toho, aby ukázal svoji chytrost, z čehož vlastně vyplývá, jak hloupý dotyčný je. V neposlední řadě, jak už bylo řečeno v jedné pohádce - nad nikým se nepovyšuji a před nikým se neponižuji. Tak také jednám s lidmi.