Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Co to je komunismus? Na tuhle otázku nám většina lidí odpoví: totalitní režim. Avšak někteří starší lidé to tak nevidí. Na období komunismu vzpomínají jako na nejlepší roky svého života, ba dokonce by chtěli, aby to tu bylo jako dřív. Není divu, ceny byly nízké, vychytralost nebyla zapotřebí a technologie byla ještě v plenkách.

Mnoho starých lidí nemá mobil, protože ho nechtějí nebo s ním prostě neumí pracovat. Dovedete si představit, jaký pocit má takový člověk, když přijde do tramvaje či autobusu, kde téměř každý v ruce drží mobil? Připadá si jako "exot", jako kdyby přišel do jiného světa, kde jedinou zábavou je elektronika. Jak rád vzpomíná na doby, kdy si v električce cestující četli noviny nebo nějakou tu prózu, kdy cestující jen tak pozorovali z oken dění na ulici, zkrátka to mělo úplně jinou atmosféru. Dnešní jízda tramvají je spíše nuda.

Stejně tak je tomu i u jiných věcí, třeba u cen. Jak si každý s láskou vybavuje křupavé rohlíčky, na které mu vždy stačilo pár haléřů. Dnes musí zaplatit rovnou dvoukorunu a ještě k tomu dostane gumu. Mnoho starších, kteří mají ještě nějaký ten zub, si namáčí rohlíky do vody, aby změkly. Ti bezzubí je hodí přímo do vody, protože takovou "žvýkačku" sami neukousnou.

Za hluboké totality se zavíraly vysoké i některé střední školy, neboť komunisté nedávali přednost vzdělaným lidem, nýbrž vzdělaným ku práci. Když v únoru 1948 sebrali podnikatelům všechny statky, dosadili do nich účetně nevzdělané lidi, například zedníky. Co takový zedník věděl o účetnictví a kolik jeho firma musí vyrobit, aby neprodělala? Nic. Naučil se to časem, ale stále ne tak dokonale jako předešli majitelé, ti teď nejspíše byli na Sibiři nebo v uranových dolech. Lidé, jež žili v komunismu, nebyli příliš vzdělaní, mnozí si vybírali zemědělské školy, neboť na odborné se jen těžko dostávali. Někdo uvítal, že se nemusí tolik učit, že stačí jen umět pracovat rukama, ale některé to štvalo, protože věděli, že manuální práce není jejich silnou stránkou. I přesto se v komunismu rodili úspěšní lidé, kteří dnes dělají ředitele, starosty, generály, ba dokonce i prezidenty.

Zkrátka na komunismus se každý dívá jinak. Kdo úspěšně dokončil zemědělskou školu, stal se předsedou JZD, ten si nemůže stěžovat, avšak komu se nepovedlo dostat na odbornou školu, kdo s donucením musel pracovat rukama, ten komunismus nenávidí. Právě takoví lidé s podobným příběhem se na podzim roku 1989 vzbouřili proti nadvládě komunistů, kteří nezapomněli na osmašedesátý rok, kdy sem vnikli Sověti. A nastolili vládu, jež těmto lidem vyhovovala - svobodnou demokracii, ve které si každý může dělat, co chce. A ta zůstala až do dnešních let. Co myslíte, vydrží déle jak komunismus? Neobjeví se znovu zastánci nového hnutí, které bude vyhovovat mnohem lépe než to dnešní a nenastolí znovu další éru?

Kdo ví, možná. Avšak komunismus už zřejmě nemá nikdy naději vzklíčit a stát se takovým jako dřív. Přestože ještě nezanikl, pomalu mizí a ztrácí se, až se vytratí nadobro.