Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zvláštním kouzlem pohladil kolemjdoucího pohled dívky, žijící v domě uprostřed velké zahrady plné květin, stromů a vinné révy. Slétali se do ní ptáci z celého okolí. Přestože v sousedních zahradách byla příroda stejná, rostlo zde snad více stromů i květin. Toto místo každého velmi přitahovalo.
Nikdo však nevěděl, že se tak dívá láska, kterou kdysi dávno od sebe jeden člověk odehnal. Časem na ni někteří lidé zapomněli. Mysleli, že to tak má být.

Opuštěná láska bloudila, až se ocitla v zahradě plné ptactva a rostlin. Zastavila se u hnízda mladé holubičky zrovna ve chvíli, kdy tam kukačka snesla své vajíčko. Láska zůstala až do večera v blízkosti tohoto dění, byla ale velmi unavena dlouhou cestou, a tak u holubičky usnula.

Vítr hrál u hnízda melodii lásky, věděl, že tam spí, nikdo však o ní neměl tušení, jenom on sám.

Téže noci se mladé rodině v domě s kouzelnou zahradou narodila holčička. A protože láska byla zrovna nablízku, cítili všichni její přítomnost tak radostně, že vstoupila napořád do jejich života...
Zrození s láskou...
...jen vítr to věděl a Bůh.

Láska zůstala zde. Pomáhala, na sebe nemyslela...

Roky plynuly, láska byla stále v domě. Jenže pán domu jako by to nevěděl, bylo mu všechno málo...
V určitý čas láska tak zavoněla domem, že nebylo možné ji přehlédnout; ale zrovna se dařilo i pánovi, a ten měl stále toho, co již vlastnil, málo. Nikdy ani slovem nic neocenil. Předstíral, že nevidí radost svojí paní z jejich dcery, odmítal, když mu dávala najevo, že všechno dobro vychází z lásky...
Láska natolik změnila zájmy paní domu, že zkrášlovala každou její činnost.

Nepřejícný pán, když viděl krásu lásky, nechtěl, aby ji poznali na jeho paní i jiní lidé. Žárlil, proto záměrně tvrdil, že je to jen bezvýznamná zbytečnost.
Od pána domu, který nechtěl dávat na odiv krásu své paní pro oči jiných lidí, se pomalu odtáhly sedmikrásky...a stromy... Nakonec i jeho paní, která si cestu ke štěstí musela hledat bez něho. Zůstal obklopen jen sám sebou.

Když zestárl, všímal si, že se v místě, kam se denně jeho paní dívávala oknem domu, nachází malá louka a na ní všechny květiny, které ze zahrady odstranil. Na stromě, jenž vyrašil z kořenů, rozkvetl šeřík, uhnízdili se ptáci a v koruně holubička. Cítil zvláštní kouzlo. V tomto pro něho najednou objeveném světě rozpoznával i svoji dceru, která se k němu neustále vracela jen ve vzpomínkách na mládí, kdy myslel pouze na sebe. Až teď si uvědomil, že uplynulý čas už nemůže nikdy vrátit zpátky.

Podvědomí mu šeptalo: "Kdo kormoutí dům svůj, má za kmotra vítr."

Při pohledu do zrcadla promítaly jeho oči přicházející stáří.

Láska poodešla. Zanechala však v domě pohodu, kterou pán domu viděl a cítil ze všeho. Doznal, že se mu vždy dařilo jen zásluhou lásky, ale přede všemi o ní mlčel, aby neviděli, co láska umí. Pochopil, jak ji ubíjel a přitom tak toužil, aby byla jenom jeho.

Byť obklopen vším, co za svůj život vytvořil, uprostřed svých věrných, cítil, že je sám.
Poprvé vyslovil: "Já hledal vášeň, vím to, vím... Vítr a Bůh lásku přede mnou ochránili."
Po těchto slovech zahořel v jeho srdci ještě nepoznaný cit, jenž změnil život rodiny v krásnou pohádku.