Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kolikrát jste tuhle větu už slyšeli? Ve škole, v první třídě, na druhém stupni základní školy. Samozřejmě i na gymnáziu se vás na to všichni ptají. Kdo to má ale vědět? Podle mě jde o pouhou řečnickou otázku, takže proč bych na ni měla odpovídat? Ale musím se přiznat, že často nad vším přemýšlím, i když možná spíše sním - o manželovi, dětech, domu a krásné zahradě.
Většina mladých lidí, snad ještě i dětí, si naivně myslí, že chtějí pracovat a věnovat se oboru, který je baví a který nebude nudný. Jenže většinou každá práce stejně za pár let omrzí a bůh ví, zda ne již za pár měsíců. Nebo může nastat i takový problém, že se dotyčný ani k vybrané profesi nedostane, neboť ho třeba ani nepřijmou na vysokou školu. Může to sice zkoušet každý rok znovu, ale čekání přece člověka jednou omrzí a odhodlání se vytratí. Copak může takový člověk jen sedět a neustále čekat na druhou šanci? Ne, musí najít něco jiného, možná trochu nudnějšího, ale přece jen něco.

Můžu vám říct, nebo spíše se o to pokusit, kým bych jednou chtěla být já. Rozhodně vím, že milující, hodnou a spravedlivou osobou. Toužím po luxusu a zároveň obdivuji bídu a charitu. Obdivuji lidi, co nesrší egoismem, ale starají se o jiné, převážně děti bez domova a zázemí, nemocné, hladem sužující a staré lidi. Ukažme si například naopak na ty, kteří okrádají obyvatelstvo naší malé země v penzi - doslova staré lidi uchlácholí k podepsání kdejaké smlouvy o prodeji jejich nemovitosti za směšnou cenu či o koupi "pro život" důležitého produktu. Nebo se podívejme na rodiče, co bijí své bezbranné dítě, manžela, který uškrtí milence i svou družku, otce, jenž znásilní nezletilou dceru. To nejsem nijak naměřená proti mužům, ale kde to jsme? Ve středověku? Proč tedy neupálíme taková zvířata? Podle toho se přece chovají, nebyla by to dost velká výstraha? Asi proto nemůžeme jen tak odpovědět na otázku: Kým budeme, až budeme velcí... Přesto se může každý zamyslet na tím, kým chce být. Je to jen naše rozhodnutí, naše volba.