Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• k zamyšlení formou příběhu

Lukáš. Lukáš. A znova Lukáš. Jeho jméno slýchávám všude, pořád a od každého. Není se čemu divit. Je hezký, chytrý, pozorný, výborný sportovec, především volejbalista, a neskutečně milý a hodný džentlmen. Prostě princ na bílém koni. Chce ho každá holka, sní o něm. Dokáží se na něj nalepit a udělat cokoliv pro jeho náklonnost. Ale on má hlavu jen pro jednu. Pro mě...
A já bych měla být asi šťastná jak blecha, že? Získala jsem vysněného kluka všech holek, jenže... Není to tak lehké.

Znáte takové to, jak jste strašně dlouho zamilovaní do jednoho kluka, který je k vám neskutečně pozorný a milý, ale po té době si na to prostě zvyknete jako na normální!?
Tak to se mi stalo. A víte, co je ještě horší? Když vám pak ten kluk řekne, že vás miluje. Po dvou letech, po nespočítatelně proplakaných nocí, po ztrátě naděje...
A víte co já udělala? Začala s ním stejně chodit... Jenže už jsem nedokázala nic s ním mít, protože jsem si na něj zvykla jako na bratra. Tak jsem to ukončila. A ublížila jedinému člověku na světě, který si to nezasloužil. První rána.

Ovšem to bych nebyla já, kdybych to nepodělala ještě víc.
Za měsíc po našem rozchodu jsem si začala se svým spolužákem. A on to zjistil. Druhá rána.

V září jsem nastoupila už zase jako nezadaná na stejnou školu jako on. Třetí rána.

A v říjnu jsem jela na školní závody na Slovensko. Tam jsem se vášnivě líbala s jedním Slovákem. Rána číslo čtyři.

Vždycky jsem si myslela, že jsem citlivý člověk. Haha, jak jsem se zmýlila! Pro něj musím být ledová královna...

A teď přijde vtip celého mého příběhu - díky těmto chybám jsem zjistila, že ho asi opravdu miluji...