Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nedovedu snad ani spočítat, kolikrát jsem již viděl dřevorubce, kteří během celého dne stráveného v lese dovedou porazit celou řadu stromů. Nikdy jsem ale vlastně nepřemýšlel nad tím, jak dlouho se už stromy poráží. Několik desítek let aktivního kácení dalo lesům pořádně zabrat. Jenomže pomalu nastal jeden menší problém - dřevo jednou dojde. Nemůžeme porážet a mýtit lesy donekonečna. Jednou nastane den, kdy prostě žádné další dřevo nebude k mání, kdy už tu kolem nás nezbude žádný les.

Ale proč tomu tak je? Vždyť by přece nebylo tak složité, aby se pokaždé, když se strom pokácí, na jeho místě vysadil nový. Kdyby toto dělali lidé před dvaceti lety, dnes by mohlo všude být daleko více stromů. Jenomže do minulosti se nepodíváme a s tímto problémem už nic neuděláme.

Proč to takto nemůžeme řešit dnes? Proč se v dnešní době, která je plná lidí, kteří pobírají peníze za to, že myslí ekologicky, nedokážeme odhodlat k tomu, abychom místo každého pokáceného stromu zasadili jeden nový?
Každý si na to vzpomene, až stromy dojdou. To se začnou intenzivně sázet. Jenže bude několik desetiletí trvat, než zase vyrostou. Přitom by stačilo myslet alespoň trochu (eko)logicky.