Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Co jsme my, lidé, vlastně zač? Podivná stvoření hyzdící naši planetu Zemi pod neustálým tlakem komandování vyšších mocí, které přijímáme jako slastné dotyky andělů, přestože se nám vysmívá do obličeje samotný ďábel pekel? Jsme samotné loutky jedné velké hry, v níž nejsou důležité hlavní role, ani ty vedlejší.

Ne, hlavní úděl zde mají podivní aktéři, kteří nejsou ani vidět. Mnohým tato jejich existence připadá jako absurdní a nemožná, ale přesto o nich víme dnes a denně a přijímáme je s neskonalou ochotou, s otevřenými náručemi a bereme je jako samozřejmost.

To, co naše planeta budovala po stovky let, je během pár okamžiků smeteno z povrchu zemského a zapomenuto v nějakém nepatřičném a zcela zbytečném předmětu, jenž skončí kdesi ve skříni. Baseballová pálka, koník na kolečkách? K čemu? Brzy se rozbije, ošoupe nebo vyhodí! Avšak když je vidíme, musíme je mít. Nebylo by proto lepší je ignorovat, aby se vše zlepšilo k lepšímu? Těžko, naše hamižnost nás sytí jako spalující těžký jed lstivého hada.

Jak již praví největší umění šizení a lstivosti, ekonomie, naše zem se ubírá tím směrem, po čem je poptávka. Pokud klesne poptávka, klesne i nabídka, tudíž brzo i zanikne to, co není chtěno. Bohužel, je chtěno čím dál tím více toho, co škodí naší planetě, namísto toho, co by jí nejspíše pomohlo.

A jsem já snad jiný? Já? Ne, jsem prostý obyčejný konzument jako každý jiný, co nic nedělá a pouze ukládá naději na tyto řádky. Dobře si je vědom, že mnozí se k nim asi nedostanou a že budou jistě ignorovány, ale přeci i to málo, co si to přečte, pokud bude nějaké, to ve mně vzbudí naději, že to vše nebylo zcela nadarmo, že to mělo nějaký vyšší účel, nějaký smysl, který by si zasloužil zapamatovat a snad i prosadit. Bohužel, něco takového je asi stejně tak možné jako to, že lidé konečně začnou opět přemýšlet nad každou věcí, jako tomu bylo dříve.

Dnes lidé nepřemýšlí. Chtějí vidět pouze výsledky, a když ne kladné, tak alespoň uspokojivé. Pokud něco stojí námahu a úsilí v jejich volném čase, jistě se k tomu obrátí zády, protože něco takového se jich údajně netýká. Je to sladce naivní, ale nic se s tím nedá dělat.

Namísto toho veškerou svou energii a vůli udají směrem k zábavě, co si vybírá svou daň na pouhých rostlinách či našem samotném životu. Mnozí nadávají na velmoci, avšak hlavním aktérem jsou lidé, ne země. Ti, co stojí v čele, diktují, jak se bude žít a co je pro to povinností učinit. Proto mnozí zaslepeni patriotismem činí to, nač by normálně nepomysleli.

Faktorů je ovšem více. Naivita, patriotismus, fanatismus, čistá zaslepenost z falešné krásy, hamižnost, jednoduchá výzva či snaha se lehce přiživit. To jsou jedny z mála motivů obyčejného člověka, co se těmito kroky stává obyčejným konzumentem v naší společnosti.

Naše společnost takové lidi vyžaduje, ba přímo je vyzdvihuje z jednoduchého důvodu. Nepřemýšlí a vše, co dostanou řečeno, pokládají za samozřejmost a prostý fakt takový, jaký je. Jsou stádem, jehož je v dnešní době ne sto, tisíce, ale miliony.

Jeden člověk neovládne svět pouhým textem, dokáže jím pohnout, avšak ne na dlouho. Vše jednou ustane a vrátí se do svých zašlých kolejí. Tak jako básník složí báseň, co vyvolá zájem, teprve po letech se ukáže, zda byl oprávněný, či ne. Stejně tak je to i s řečníkem a pouhým pisatelem.

Pokud si někdo dobrovolně vzpomene, jistě něco znamená a může učinit změnu.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/zamyslenia/ludia.html